Tato naše vyjímečná
funkcionalisticko-konstruktivistická stavba (nikde jsem přesnější
určení stylu nenašel), plná rozporů a střetu názorů, opět
upíná k sobě pozornost. Co město, kterému vládne, je už třicet
osm let mým domovem, střetávám se prakticky jen se dvěma
názorovými tábory: jedni ji obdivují, druhým se nelíbí. Nežli
se dostanu k meritu věci, dovolte mi o ní jen pár slov.
Jedná je o jednu ze dvou radnic
postavených v naší republice v období mezi dvěma válkami. Která
je ta druhá – hádejte, prozradím později, jen upozorňuji, že
v Čechách a na Moravě jest daleko známější, nežli ta naše,
nese si i daleko větší prestiž. Jsme tedy té naší krasavici
hodně co dlužni. Kdo ví, kolik jablonečáků k ní má alespoň
takový vztah, jako pan Ropracht.
Vyprávěl mi, ten pan Ropracht, je
to asi dva roky, že za ta léta, co tu stává na náměstí před
radnicí se svým stánkem na našich trzích a slavnostech, nikdy ho
nenapadlo se do radnice podívat. Až jednou ...na záchod
potřeboval. A když se tak motal v jejích útrobách, prvně ho
jakýsi člověk udáním azimutu na WC vysvobodil a pak provedl.
„Nevím, kdo to byl, úředník či
nějakej radní, ale věděl toho hodně!“ - a pokračoval, jak o
každým použitým kamenu věděl, odkud ho dovezli, jaké lampy,
dřevo a.... a... a... „A od těch dob, panečku, si toho místa
tady před tou vaší radnicí cením dvojnásobně!“ - končil
svoje vyprávění a se slovy „.. tenhle je na mě!“ - mi podal
frťánek slivovice.
Pana Roprachta jistě znáte...
jezdí na naše Trhy pravidelně a u jeho stánku se slivovicí, kde se vždycky
probere všechno, se setkávájí „generace“.
Již před lety se naše město
rozhodlo vrátit jí její krásu a originalitu kompletní
rekonstrukcí, včetně například i osvětlovacích těles a
takových maličkostí, jako jsou kličky u oken ap. Jen škoda, že
noblesnímu restauračnímu zařízení v suterénu už asi opravdu
odzvonilo, a že se neujal ani nápad zřídit zde „městské
museum“, které naše město velmi postrádá.
Vnitřních rekonstrukcí...kino už je
hotové... si „jeden“ , když náhodou zrovna něco „na úřadě“
nepotřeboval, vlastně ani nevšiml. Až teď, kdy dochází na
„vnější plášť“, čili po našem na „fasádu“, to již
vidíme všichni. A začalo se západní částí, včetně věže.
Měsíce se jakoby nic nedělo, ale za modrým hábitem ochraných
textilií probíhal na lešení čilý řemeslný ruch. A „veřejnost“
se náhle začala starat:
„Jaký to bude?“
„Nechaj tomu tu samou barvu?“
„No to snad né!...a ta komunistická
fialová, fuj!!! ... tím se natíraly sokly u paneláků!
„Mě by se líbila šedá, taková ta noblesní...pánečku, to by bylo!“
„Mě by se líbila šedá, taková ta noblesní...pánečku, to by bylo!“
A podobné diskuse o budoucí barvě
fasády probíhají všude. Až najednou ...stavbaři odhalili jeden
roh, zrovna ten pod věží. A je světle šedý. Lidé se zastavují,
hodnotí, fotí. Postávám často tam naproti, na rohu u „Jizerky“
a poslouchám. Většině se to takhle líbí, ale „Bacha, bacha,
koukněte na to pořádně, to se bude ještě natírat!“ - říká
jeden, a jsme vlastně na začátku, jaká že ta konečná barva
nakonec bude. Diskusi uzavírá další z hloučku slovy „A mě by se
to zrovna takhle líbilo!...“ - asi nějakej znalec, protože
pokračuje „...bylo by to takové odlehčené, celá ta hmota té
stavby by ten prostor tak nezatěžovala, nechala by vyniknout těm
domům okolo, jejich fasádám... mě by se to tak fakt líbilo!“ -
uzavírá.
Tak nevím, co si o tom myslíte vy? Já
za sebe můžu říci zrovna s tím dotyčným „Mě by se to takhle
také docela líbilo.“ Připojená foto dokumentují současný
stav a počítačová perokresba evokuje k té šedivé. Však si to
každý může vytisknout, i několikrát, a jen tak pro sebe
vybarvit různejma „fasádama“.
.
..
A jó... a která že je ta druhá
meziválečná radnice? No přece ta … v Ostravě.
mw
mw
Žádné komentáře:
Okomentovat