pátek 21. října 2016

HOVORY, ovšem... říjnové

...o Republice, čs.legiích, o zlatém pokladu
více foto Z D E

Honza Steidler Kluzák - známe se už dlouho...deset let? ...no to dýl, pěkně přidej! Ale kolik, fakt nevím, možná jeho bylo by dobré se optat. Prostě dlouho. Chodil k nám nakupovat čisticí a mycí prostředky, zdědil po dědovi "úklidovku". Později chodil častěji, nežli bylo nákupem potřeba, totiž ...bylo pořád co povídat,, a vůbec nevadil náš třicetiletý věkový rozdíl. A zůstalo nám to, i když už 
Honza /zelený/ v divadle
více foto Z D E
"úklidovku" neměl a ani já ten sklad. A tak to mezi námi trvá dodnes, povídat je pořád co, řeč se nezastaví. Proto jsem ho přemluvil, a taky, že toho tolik ví, bude o říjnových „HOVORECH...“ povídat i vám.

Totiž, jak šly roky, začal se z něho klubat „pěknej a zajímavej ptáček“. Myslím, začalo to tím, že si přímo v našem skladu objednal u mého kamaráda malíře Václava, který také často, an plincaje se městem, na pokec zavítal...prostě objednal si u něj „Výkřik“. Ale né, žádné řvaní, ani v tom skladu ani na lesy, ale ten „profláklej“ slavnej Munchův obraz. Teda... jeho kopii.

Transibiřská magistrála
více foto Z D E
Co bych povídal, to byla akce tenkrát v malířově „aťasu“, při předání obrazu. Vlastně vernisáž to byla, těch „Munchů“, v rozličném stadiu vyhotovení tam bylo víc, ale „Výkřik“, ten dominoval. Sešlo se nás tenkrát nad dvacet, škoda jen, že „jeho excelence vyslanec Norského království“ se dlouhým dopisem zdvořile omluvil. A pak ještě v tom divadle, uctění nějakého výročí toho norského malíře. To už těch „Munchů kopií" bylo snad sedm, z toho celých pět Honzy Kluzáka. A on sám u toho, samozřejmě také byl.

Rudolf Hásek
více foto Z D E
Čas šel dál, a ...pevnost Stachelberg, Maginotova linie, pochod Paříží v dobových uniformách, transibiřská magistrála, československé legie, zlatý poklad, vznik republiky a... a... a... a spousta zapůjčených knížek, co mi konečně v dané problematice udělaly alespoň trochu jasno, ...také tradiční výstava „V průjezdu“, kam zapůjčil nejen množství zajímavého materiálu, ale mně i „kompletní mundůr“ ruských legionářů... pak „legio vlak“, jehož replika již několik let brouzdá naší republikou.

A to všechno jeden člověk, Honza Steidler Kluzák! Srdečně vás proto zvu na jeho zajímavé vyprávění o vzniku naší republiky, o legiích a ruském zlatém pokladu, o jabloneckém legionáři Háskovy, jehož vilu dodnes obdivujeme, o tom, jak to všechno bylo. Tak nezapomeňte, ve středu 26.října od 18 hodin v „Domečku“ v jabloneckých Rýnovicích.

PS.
A proč „Kluzák“? No... to se možná dozvíte právě o tom říjnovém podvečerním povídání.


P O Z V Á N K A
Milan Brož a Galerie FR

zvou na říjnové
Hovory, ovšem…
o Republice, čs.legiích,
o zlatém pokladu

povídat bude host večera

JAN STEIDLER KLUZÁK

ve středu 26 října 2016 od 18 hodin

kavárna Galerie FR
Jablonec n.N. - Rýnovice

čtvrtek 6. října 2016

Jablonecká radnice

Tato naše vyjímečná funkcionalisticko-konstruktivistická stavba (nikde jsem přesnější určení stylu nenašel), plná rozporů a střetu názorů, opět upíná k sobě pozornost. Co město, kterému vládne, je už třicet osm let mým domovem, střetávám se prakticky jen se dvěma názorovými tábory: jedni ji obdivují, druhým se nelíbí. Nežli se dostanu k meritu věci, dovolte mi o ní jen pár slov.


Jedná je o jednu ze dvou radnic postavených v naší republice v období mezi dvěma válkami. Která je ta druhá – hádejte, prozradím později, jen upozorňuji, že v Čechách a na Moravě jest daleko známější, nežli ta naše, nese si i daleko větší prestiž. Jsme tedy té naší krasavici hodně co dlužni. Kdo ví, kolik jablonečáků k ní má alespoň takový vztah, jako pan Ropracht.

Vyprávěl mi, ten pan Ropracht, je to asi dva roky, že za ta léta, co tu stává na náměstí před radnicí se svým stánkem na našich trzích a slavnostech, nikdy ho nenapadlo se do radnice podívat. Až jednou ...na záchod potřeboval. A když se tak motal v jejích útrobách, prvně ho jakýsi člověk udáním azimutu na WC vysvobodil a pak provedl.
Nevím, kdo to byl, úředník či nějakej radní, ale věděl toho hodně!“ - a pokračoval, jak o každým použitým kamenu věděl, odkud ho dovezli, jaké lampy, dřevo a.... a... a... „A od těch dob, panečku, si toho místa tady před tou vaší radnicí cením dvojnásobně!“ - končil svoje vyprávění a se slovy „.. tenhle je na mě!“ - mi podal frťánek slivovice.
Pana Roprachta jistě znáte... jezdí na naše Trhy pravidelně a u jeho stánku se slivovicí, kde se vždycky probere všechno, se setkávájí „generace“.

Již před lety se naše město rozhodlo vrátit jí její krásu a originalitu kompletní rekonstrukcí, včetně například i osvětlovacích těles a takových maličkostí, jako jsou kličky u oken ap. Jen škoda, že noblesnímu restauračnímu zařízení v suterénu už asi opravdu odzvonilo, a že se neujal ani nápad zřídit zde „městské museum“, které naše město velmi postrádá.

Vnitřních rekonstrukcí...kino už je hotové... si „jeden“ , když náhodou zrovna něco „na úřadě“ nepotřeboval, vlastně ani nevšiml. Až teď, kdy dochází na „vnější plášť“, čili po našem na „fasádu“, to již vidíme všichni. A začalo se západní částí, včetně věže. Měsíce se jakoby nic nedělo, ale za modrým hábitem ochraných textilií probíhal na lešení čilý řemeslný ruch. A „veřejnost“ se náhle začala starat:
„Jaký to bude?“
„Nechaj tomu tu samou barvu?“
„No to snad né!...a ta komunistická fialová, fuj!!! ... tím se natíraly sokly u paneláků!
„Mě by se líbila šedá, taková ta noblesní...pánečku, to by bylo!“


A podobné diskuse o budoucí barvě fasády probíhají všude. Až najednou ...stavbaři odhalili jeden roh, zrovna ten pod věží. A je světle šedý. Lidé se zastavují, hodnotí, fotí. Postávám často tam naproti, na rohu u „Jizerky“ a poslouchám. Většině se to takhle líbí, ale „Bacha, bacha, koukněte na to pořádně, to se bude ještě natírat!“ - říká jeden, a jsme vlastně na začátku, jaká že ta konečná barva nakonec bude. Diskusi uzavírá další z hloučku slovy „A mě by se to zrovna takhle líbilo!...“ - asi nějakej znalec, protože pokračuje „...bylo by to takové odlehčené, celá ta hmota té stavby by ten prostor tak nezatěžovala, nechala by vyniknout těm domům okolo, jejich fasádám... mě by se to tak fakt líbilo!“ - uzavírá.

Tak nevím, co si o tom myslíte vy? Já za sebe můžu říci zrovna s tím dotyčným „Mě by se to takhle také docela líbilo.“ Připojená foto dokumentují současný stav a počítačová perokresba evokuje k té šedivé. Však si to každý může vytisknout, i několikrát, a jen tak pro sebe vybarvit různejma „fasádama“.
.
.
.
A jó... a která že je ta druhá meziválečná radnice? No přece ta … v Ostravě.

mw