JABKA PADLÁ

Našeho pejska tlapka

Posbírala padaný“ jabka“,

Ale neboj – jak říkaj‘ staré sadařské mravy,

padat jsme je nechali do vysoké hebké trávy.

Pevná ruka a ostrý nůž

a v té chvíli už

Z jablíček je plné síto,

že každej chtěl by mít to

v tu chvíli taky.

Ještě ohlídat mraky

A domluvit se s Pánem větru

aby odehnal je nejmíň na sto metrů

Aby ty mraky ani maličko

nezastínily jasné sluníčko

Aby pro všechny kdo to má rád

svými paprsky ty“ jabka“ mohlo hřát

tak Aby se tam v Českém ráji

z těch jablíček chutné křížaly staly.

To je věcí To je práce

To snad každý musí ptát se

Když má na dlani

Ty „jabka padaný“

zkroucený jak nějaké žížalyVšak teď už chutné suché křížaly

Jak se to tak mohlo stát

Že si je teď můžeš brát?

Inu - Stará jabloň jedna

pupeny nasadí již koncem ledna

V máji pak je tu

plná koruna květů

tak aby včely

co sbírat měly 

K tomu ještě

trochu deště

a Koncem letního času

kdy ubývá už slunce jasuSojky přinesou ty zprávyŽe „jabka“ padaj už do trávy.

A dál? – to už musíš znát

Přijde tlapka je posbírat …

To je věcí toje věcí, maličkostí, živáčků, "comusíbýtutohozapojenejch" . . . hotovej zázrak jak to fšecko musí štymovat dohromady. Ale … jo jo, dyž PámBů dá, tak holt to … de.

Tak ať ti to taky všecko tak pěkně štymuje …

No .. a v životě rýmuje.

PS. Napcáno tak, … žeje hezkej podzim.

Podzim 2008, W.Milan ChP

Chata na Proseči

„A víte, že tam už roste nová?!“

„Neříkejte, dyť to vyhořelo né? ...dyť to bylo vytunelovaný!“

„No, to vám teď takhle všechno neřeknu, ale...“

„...a pojistnej podvod! ...né?...přece to byl, ...ale tu díru po tý demolici už srovnali, kvůli bezpečí! ...né?“

foto ze "špacíru"  Z D E

Ten úryvek rozhovoru o chatě na Proseči jsem "zaslech" ve frontě ...né, u řezníka né, tam se stávalo za „bolšanů“, ...u kasy superhyperultraobr krámu, tam se dneska stojí fronty. Nedalo mi to „Vypravím se tam, jen co trochu času mi vybude, vezmu psa a uvidím na vlastní oči!“

Tak! Jakmile „vybyl“ čas, už si to s Brunem mašírujeme na "Prosečskej" hřeben. Moc dobře to tu známe, s dětma jsme sem chodili velmi často. Teď už míň, ale jednou za rok, za dva, si to tu projdem. Někdy až na konec, až k bývalým skokanským můstkům za Vratislavicema, dál to pak vezmem kolem rybníků a dolu na tramvaj. Ale to v plánu dnes nemám. Tam a zpět. A uvidíme, co je na tom zaslechnutém rozhovoru pravdy.

Úplně to tam zpustlo. Rozhledna stát zůstala, to jo. Dokonce snad byla stále přístupná. Ale chata, ta slavná Chata na Proseči, ta vzala za své, ostatně jako mnoho podobného v tom čase po „devětaosmdesátém“. Těch „vykuků“, co se v té době vyrojilo, co se uměli „tak dobře postarat“, jen že svou vlastní kapsu naplnili ...a víc? ...už nic! Takové pomníky tristní tu po nich zůstaly, jen pár příkladů: Tajwan, Bramberk, Jizerka, Hotel Praha...né, to stačí, každej můžem jmenovat dál. Horko těžko se to napravuje, něco už se podařilo, ale... pravda, uběhlo už pětadvacet let. Jen povzdechnout si člověk musí.

Nechme toho, to k ničemu nevede. Už jsme v lese, Bruno zleva do prava, nějaké houbaře potkáváme, také sběrače borůvek zahlédnu. „To jsem teda zvědavej!“ - mi běhá hlavou, když už jsem v místech kde prúsekem doleva dolu vidím prosečský hřbitov. K rozhledně je to odsud už jen kousek. Vzpomínky, vzpomínky. Několikráte, když jsme měli „hlídání“, i na tancovačce jsme tu byli. Vždycky se tu hrálo dobré „country“, třeba i s předvedením těch tanců... v Jablonci se country tance dost pěstovaly. I s „baskeťákama“ jsme si tu udělali „sezení“. Ale pak, zmar nad zmar. Chata zavřená, pomalu to tu pustne, a co se nepoužívá, však víme, mnoho nezvaných návštěvníků mívá. Až najednou proskočila ta zpráva: „Prosečská hoří!“

foto ze "špacíru"  Z D E

„Tak to je konečná!“ si nejeden z nás říkal. Pravda, návštěvnost těch míst po té události rapidně vzrostla, každý
chtěl spatřit tu spoušť. Po nějakém čase „to“ odklidili. Pak i tu díru, co po stavbě zbyla, pro bezpečí kolemjdoucích, a hlavně dětí, zasypali. Přece jen ta cesta, ta „hřebenovka“ je dost frekventovaná.

Páni! … už vidím. Opravdu, stojí tam „nová“! Rychle přidávám do kroku. Jo jo, ještě to tu je staveniště, ale „barák" už stojí, kolem plno stavebního materiálu, dva „maníci“, míchačka běží. Páni! … a je hezká, ta stavba, kámen, dřevo, opravdu se mi líbí. Na jih k Proseči (obci) terasa, .

Nevím, neznám „Kdo za to může“...ani za tu minulost, ani za tu současnost. Asi by nebylo těžké si to zjistit, ale pro mne...nač? Za tu současnost bych „viníkovi“ chtěl poděkovat a Chatě i „mu“ popřát dobrou budoucnost, spoustu spokojených hostů a „díky! ...velké díky!“

Pár fotografií snad dostatečně dokumentuje stav, ve kterém jsem „to dílo“ nalezl. Máte-li zájem, prosím, zvu vás na procházku, však i cestou je co k vidění...na sever k Jizerkám v Lukášově je patrna už stavba nové silnice, nahoře vidíme Webrovku, Severák, Hrabětickou louku, na druhou stranu Ještěd, Pláně, dolu prosečský hřbitov. Bylo to pár dnů po té větrné smršti, i to je z fotek patrno.

Tak se běžte podívat!

MW

K V Ě T I L Í S T K Y

Kdo rozházel tu ty „květilístky“?

Jak by družičky svatební, nebo průvod prvního přijímání či biřmování
byly tím důvodem?

Nebo snad procházejícímu poutníku ku potěšení jen tak?... jaro léto a přišel jejich čas?

Ale víme, nic není jen tak, a co nevíme my, možná ten Kakost, Kakost luční, 
ten že to ví... 

O K N O ...aneb "vono to ale vůbec není tak jednoduchý!"

„Tak, podařilo se to, alespoň jedno okno máme nový!“

... si určitě řekli. Ne...nechci dehonestoval ty, kteří si vyměnili staré okno za nové. To by asi bylo velmi zjednodušující a zlehčující, však podívejme, musel to být řemeslník dobrý, vždyť řemeslně to je zvládnuté precizně.

...však podívejme, musel to být řemeslník dobrý,
vždyť řemeslně to je zvládnuté precizně.

Zamýšlím se nad osudem domů takových a jim podobných. Ne, nemyslím „takových“ z hlediska architektury, jejich významu, doby postavení, významných obyvatel tam v minulosti žijících, ...a podobně. Přemýšlím nad „takovými“, které již nejsou ve vymezené oblasti městské pamatkové zóny. Některé jsou na tom ještě hůř, jiné jsou již dávno za velké peníze opraverné, ale už to nejsou ony, „genius loci“ toho místa s jejich přestavbou mizí, stávají se z nich takoví „kočkopsi“, stavebně lze stále odhadnou jejich původní vzhled, ten současný však často hraničí s nevkusem a diletanstvím. V té chvíli, kdy je míjím, hlavou se mi honí myšlenky „Které z těch staveb na tom jsou lépe? ...ty nenávratně opravené?... nebo ty, které na svoji šanci teprve čekají?“ - Třeba budou mít kliku, ujme se jich někdo s citem, staromilec jakýsi a s ním přijde nové vzkříšení té stavby. I takové znám, ano, ale je jich málo, žalostně málo. Většina je těch ostatních a nemálo je i těch, které už nestojí.

Lehko se dá říci „Hlídat, někdo by to, ty opravy, měl hlídat! ...nějakej úřad na radnici! ...nejlépe!“ „Ja...“ - řekl bych, ale nechal to otevřené. Ono to vůbec není tak jednoduché. Nejenom v nás samých, ale i v tomto si neseme neblahé dědictví jak války, tak následné čtyřicetileté epochy socialismu. Obé zásadně zamíchalo jak s námi lidmi, tak s naším majetkem... o dobovém myšlení ani nemluvě. Obé, jak lidé ...a my v Sudetech o tom víme své, tak ten majetek, se přelévalo sem tam, až to nakonec skončilo výsledkem, který známe dnes – tedy současným stavem.

Původní okno, na domě vpravo

Znám činžák, pěknej, trochu spustlej, pravda. Bývalý vývozní dům, kvartýry jak „Brno“, přístavek, kde se kompletovalo a balilo, průjezd. Nic neobvyklého, v Jablonci nad Nisou. Má jednu smůlu ten barák, stojí mimo hranice památkové zóny. Byt exportérův byl po válce rozdělen na dva. Dále jeden byt v přízemí, z expedičních prostor ve dvoře po letité existenci „aťasu“ je také byt, další byl zbudován na půdě a šestý je v patře nad tou bývalou expedicí-aťasem. Činžák byl postupně rozprodán na byty. Spoučasné osazenstvo je takovéto: umělec, starší důchodce, jeden manželský pár mladších důchodců, čtyřicátnice, třicátník a rodina Bulharů s dcerou. Společné renovace: 2 balkony ze tří, elektrika ve společných prostorech, částečně vodoinstalace, střecha, zvonky.

Nově adaptované byty jsou tři, to ale každý za své. Dům měl původně bílá okna. V patře oba byty je mají vyměněna, zase za bílá, ale plastová. Jedny se vzhledem přibližují původním, jedny ani v nejmenším. Umělec v přístavku přes to, že plastová okna silně kritizoval, je nakonec má také plastová „ale“ - hnědá, oproti původním bílým, a to mu už nevadí. A teď s tím něco dělejte. Dole v přízemí ten nejstarší, ale ani ten

...a mají tam na něm i kytky

 nejmladší, na výměnu oken nemají, tak se jim zdárně rozpadají ty původní. Něco si už všichni ve společném fondu zase našetřili, chtělo by to postupně začít pracovat na fasádě, zezadu, a zateplit. Ze předu by to chtěli „do původního“, i se štuky, ale to až později. Leč... za tohoto technického stavu soukromých částí obvodového pláště, tedy oken, ...jak na to? Také na dotace nedosáhnou … nejsou v zóně. Situace je vpravdě neřešitelná. A otázka „Myslíte, že za původního majitele a řádného „běhu věcí“ by stav toho domu byl také takový?“ - se jeví jen jako čisto čistá provokace. A druhá „Mohou za to snad nějak ti obyvatelé?“ - je už skora až „o přesdržku“ (pardon).

Na závěr se vraťme k tomu „novému oknu“ domu na fotografii. Určitě z toho mají radost ...a mají tam na něm i kytky.

Chce ještě někdo něco dodat???


(mw)

ECHO - MISSISSIPPI BBÁL v roce 2017

Foto z letošního MISSISSIPPI  Z D E

E CH O

Proslýchá se proslýchá že...

...že už je to hotová věc, dojednáno to je na šestnáctýho, na Zbyňka... teda června... teda příštího roku. Ono to vždycky bylo tak nějak v tuhle dobu, na Zbyňka nebo Adolfa nebo Milana, to tak vždycky vycházelo. No tak příští rok to bude na Zbynďu.

Jo, je to tutovka, prej! ...prej to už domluvili, WELMISTR Milan a SHČ Tomášek, provozák. A zase na PRESIDENTSKÉ, jak jinak. A je to pravda, už dvacátý, opravdu, věřte nevěřte, už dvacátý ročník. Oni to v minulosti nějak pomotali, cha...říkaj si WELMISTŘI, ale pak to napravili. 

Tak si napiště:

20.ročník WELMISTRovského MISSISSIPPI BBÁLU se konati bude 16.června 2017 ve 20hodin a 20minut přesně,  na PRESIDENTSKÉ chatě v Jizerských horách.

"Tak nezapomeňte, jo … a taky to každýmu řekněte. Je to tutovka, fakt!!!"

(WM)

" P O R Š Á K "

Lesopark Žižkův vrch

Foto-procházka  Z D E

Bylo půl sedmé ráno, jasno, sluníčko, čerstvo. Jeli jsme kolem a tak jsme si řekli:

„Proč bychom se neprošli, času máme...“ - a tak jsme se prošli. „Kdo?“ se asi zeptáte. No Bruno a já. Jemu dvakrát říkat nemusím, vždyť má čtyři 

nohy, jako každej, malej či velkej pes. „A já?“ - ještě nikdy jsem tu takhle po ránu nebyl, a že bylo tak pěkně, tak jsme si ten lesopark na úbočí „Poršáku“...teda Žižkova vrchu prošli.

Postáli jsme i na vyhlídce, ze které je pěkný pohled dolu "za Plynární", i na stanici úskorozchodné, kde se zrovna tramvaje křižují. Škoda, že žádná zrovna nejela. Na trať Českých drah vidět není, ta vede přímo pod.

Přes mnohé kritiky v minulosti vyslovené, byli jsme rádi, že se to tu upravilo do dnešní podoby. Ze zkušennosti vím, že je tento park lidmi velmi navštěvován.

„Tak pojďte, udělejte si malou ranní procházku s námi!“

                                                                                        Bruno a Milan

ČERVENCOVÉ KVÍTÍ

Červencové kvítí

Couráme se

v lese

loukou

polem,

jdeme rovnou

nebo kolem,

brodíme se jezem

překonáme schody

taky rádi vlezem

třeba do hospody.

Více květů  Z D E

Podél cest

i podél tratí

necháme se vést

až se cesta ztratí

a všude kolem svítí

to červencové kvítí.

Zvonečky a babí ucho

dobromysl, ječmínek

zralá pšenice

tráva a ostřice

na slunci se ráda

vyhřívá i kozí brada

a napadá nás otázka nač

v poli roste bodlák pcháč?...

zvaný také lidmi oset

a zdali někdo rád

by si na něj dosed'?

Hezká hezká je ta procházka

co provází nás svízel povázka,

čekanka a řebříček,

vlčí mák i ovísek,

a než nakonec vezmem roha

zdraví nás i bršlice kozí noha,

o kámen jsem si nakop' palec

když pozoruju rolní svlačec.

Více květů  Z D E

Komonice

psárka, lipnice

co nejvíce

z trávy, květů

mě ze rtů

bere větu

bere dech,

pod hlavou mech.

Ach kdybych ještě měl tu

v termosce své meltu,

neboť říkala mě Hanka

že zdravá je čekanka

ať si kdo chce jak chce pátrá

na má naše i tvá játra

na podzim i v létě

když vypiješ ji v meltě.

...a tak všude kolem svítí

to červencové kvítí!

                                                                                                                  

                                                                                                                          mw

Veliš

Na Veliši bydlí čerti, to ví každej v okolí. No jen si tam zkuste vylézt, na ten rozeklanej kopec a čuchnout si těch sirných par, které stoupaj z nitra kopce. To nemůže být jinak, než že tam ti čerchmanti někde dole bydlej, maj tam zřejmě přímo z pekla nějaký průduch...“klimošku“ by se dneska řeklo.

Proto se dodnes musí Veliš, ležící kousek za jičínským letištěm, stále sledovat. Na snímku je zachycena „suricata“ Bruno, zřejmě jsa právě ve službě, jak od severovýchodu ze vzdálenosti několika kilometrů přes řepné pole Veliš pozoruje - viz Z D E

Více Z D E

Z Veliše je překrásný rozhled do celého Českého ráje, vedou tudy i cyklotrasy, návštěva stojí skutečně za to. Poblíž, asi dva kilometry, v obci Vokšice sídlí KOVOŠROT. Jeho návštěvu si nenechte ujít, sběrný dvůr je totiž zaplněn množství zajímavých malých i velikých skulptur, které jsou právě ze šrotu zhotoveny.

O LEKNÍNU

...a bylo nám tam „leknínově“

Vracel jsem se z Břízek, byl jsem tam se projít v lese, nad přehradou na lyžařským „kolečku“. Dole u kurtů jsem měl stát auto, abych nemusel přes město pěšky, teď jsem se vracel. A v tý zatáčce, co je zátoka zvaná „Cigánka“, pod tenisovou halou, jak je když je v přehradě hodně vody na druhý straně silnice taková louže, říkám tomu „čtyřka“ jako čtvrtá část přehrady... a představte si, teď tam kvete leknín... tak najednou se nás tam nahloučilo... nějaká auta proti, lidí i vedle chodníku, no a pak ty bruslaři, ono se jim dnes říká in-linisti, já nevím, skupina pěti sedmi devíti mladých lidí, no bylo potřeba zastavit.

Tak jsem zastavil. Všechno to chvíli trvalo, teď oni koukali, jestli pojedu nebo ne. Nenapadlo mě nic jinýho, než že jsem jim z okýnka zamával a zavolal: „Jeďte, jeďte, nebojte se, já vás nezajedu!“ No v tu chvíli všechna ústa těch mladých do úsměvu, dokonce se objevili tři čtyři palce nahoru. Já to nějak moc nemám rád, „tyhlensty manýry moderní“ – moderní v uvozovkách, vždyť je, sice při jiných příležitostech, palec „nahoru“ palec „dolu“, užívali již římští císařové. Ale byť to teda nemám až tak moc rád, tak mi to v tuhle chvíli vůbec nevadilo, ba naopak. A můžu vám řict, že jsem si jist, že v tu chvíli nám všem tam v tý zatáčce bylo tak nějak víc hezky... tak nějak leknínově.

                                                     o červencové neděli/MiBr

3 : 0

Tak to ten den skončilo tři - nula

0 : 1

To se vyvedl ten den... měl jsem zas jednou noční. Takovou brigádu mám. Sedím sám, kancelářička jako dlaň, nebo velín - velmi jednoduchý, nějaká kamera, pár tlačítek - by se tomu mohlo říkat. I když je to samá technika, přesto se zápisu do sešitu A4 ani toto moderní pracoviště nevyhne. „Supermoderní“ … cha cha, ty obyčejné linkované sešity jsou tři, těch zápisů je … ale to už toho prozrazuju moc, že?!

Dva stoly, skříňka a ...a ...a lednička taky. Mám rád ko...ko... „koka-folu“... nebo jak se ty všechny černý limonády jmenujou. Tak jsem tu dvoulitrovou z vyhřátého auta vrazil rovnou na mražák. Dělávám to tak, za chvíli to je studené, a pak to přendám do lednice.

Uteklo několik hodiny. Limonáda je již dávno v lednici. Mám žízeň, tak si ji beru, pomalu, pomaloučku otvírám uzávěr … známe to, stačí malounko a je z toho vodotrysk. Ták... ještě poslední otočení a mám vyhráno, je to v suchu. Uklidněn chci láhev přiložit k ústům a najednou…v tom tak nějak rupne a jak kdyby se všichni čerti splašili, vybuchne peklo. Rovnou do obličeje, uhýbám, je toho plný strop, snažím se to prstem utěsnit, ale dociluji pouze efektu „stříkačky“ namířené na protější stěnu. Jak se s „tím“ motám, ošpricnu ještě stěnu druhou, tu s návodem, co dělat když hoří, nevím si s tím rady, „peklo“ mi vyklouzne z ruky a samočině řádí na podlaze!

Uf!... jak šlehnutím kouzelného proutku a je konec. Petka se zbavila víc jak poloviny svého objemu. Klid, nastal úplný klid, jen ze stropu „kap, kap... kap“. Stojím v hnědé lepavé louži, jsem zablencanej, zalepenej, musím si opláchnout oči, abych se na tu spoušť vůbec mohl podívat. Ještě že ten „pekelník“ vynechal počítač a ty sešity. Na výměnu jsem měl jen druhé triko, nic víc a až na umytou hlavu jsem zůstal lepavej až do návratu domu. Měl jsem s tím co dělat až do rána... dvacet tři kýblů vody!

Ten den, hned po ránu jedna - nula proti mně.

0 : 2

Ještě než jsem si šel lehnout, namočil jsem „to lepavé“ ze sebe do mydlinek, až vstanu, dám ty kalhoty, ponožky, boxerky a tričko vymáchat do pračky. Vyspal jsem se docela dobře. Vstávám, tak tokové ty, byť je k poledni, ranní věci a jdu na to prádlo. Pořádně ho v těch mydlinkách „pomorduju“ a když jsem byl z pračky vyndal ženou připravenou várku ještě suchého, šup tam s tím mým... jen vymáchat a vyždímat. Narichtovat to umím! ... vždyť jsem to i manželku učil … a ždímání jen na čtyřista otáček, to vím, aby to nebylo moc zmačkané. Venku je vedro, za dvě hodiny to na balkoně uschne. Displej ukazuje osmnáct minut.

Tak si udělám kafíčko, to akorát vyjde. Pěkně s napěněným mlíčkem, mám to rád, koupil jsem si na to takový „forichtung“, vrtulku....jsem to viděl u kamarádky. Chvilku posedím a už je to tady: „Píp píp píp!“ - pračka končí zadaný program.

Hotovo. Programátor na nulu, aby automat vypnul aretaci dvířek. Pár vteřin to trvá, než se dvířka odjistí. Ozývá se „Cvak!“ - a jdu na to. Otvírám a ...jako by mi je někdo vyrazil z ruky, od lýtek dolu včetně bot jsem v tu chvíli mokrý, stejně tak i ta vyndaná ženou připravená hromada prádla, a koupelnou se žene malé tsunami, když se byl v jednom rázu vylil prakticky celý objem pračky. Voda se valí přes práh do předsíně, kde, když se dostane ke stupačkám, hbitě navštíví byt našich sousedů pod náma. Proto s vysušováním musím spěchat a prát tu mokrou hromadu musím dát... aby nesplesnivěla, odjíždím na několik dnů... až po tom. No, půl hodiny mám co dělat s tím vytíráním a pak něco přes dvě hodiny to praní a za tři a půl hodiny mám zase nástup do služby.

Dnes už dva - nula proti mně.

0 : 3

Jsem v časovém presu, musím postupovat přísně racionálně a časem šetřit. Jakš takš se to daří a pár minut před dopráním mám akorát tak čas si udělat vločky … totiž, dělám si s sebou do služby vločky, jak nám to v dětství babička dělávala. Kakao, tím zaliju vločky s ořechama, rozinkama, no dle chuti. Už to mám připravené, kvedlám v kastrolku kakao... chutná mi silné, i když na podagru to dobré není... už to jde k varu, tak ty vločky tím horkým přeleju a tu hnědou loužičku na lince, jak to šplouchlo, rychle hadrem setřu a jdu pověsit to prádlo.

Stíhám, mám to sice na minuty, ale stíhám. Ještě k Vietnamcovi pro rohlíky, a nějaký pišingr taky vezmu. Mají malou holčičku, teď začala chodit do školy. Ale takhle odpoledne je vždycky v krámě. Jsme takoví kamarádi. Já jsem vždycky udivenej, jak to malý vietnamský dítě mluví krásně česky.
„Tak co škola?“

„Dobrý!... a jdeš si zase koupit rohlíky a pišingr?“

„No jasně...“ - odpovídám, „...a ještě si dnes k tomu vezmu mlíko a jedno jabko!“

„Já ti vyberu, jooo!“

„Tak jo! ...a díky!“ - a už platím u jejího tatínka, kde to s češtinou, oproti dcerušce, teda opravdu dobré není.

Už už odcházím, když ta malá vietnamská Jitka ještě ke mne přiběhne a ukazuje prstem na moje skoro bílé letní kalhoty: „A co to máš tady?“

Skoro po celé délce pravé nohavice se na boku táhne jak kdyby štětkou nastříknutý hnědý pruh … „od toho ušplouchlího silnýho kakaa“ - dochází mi. Ale na převlečení mi minut už opravdu nezbývá.

Tak to ten den skončilo tři - nula proti mně.

Červenec 16' / Milan Brož

Jinolické rybníky

Jinolické rybníky – Oborský, Němeček, Vražda 

Kdo by je od nás z Jablonce neznal... a pro ty ostatní, dovolil jsem si malou foto-reportáž.

Více foto Z D E

Ne klasicky, od předu, ale pěkně zezadu, když sejdete dolu z Prachova a pěkně jeden rybník po druhém, se ponejprve blížíte k Oborskému. To je největší letovisko, od silnice kemp a kompletní zařízení, dříve to patřilo liberecké Textilaně, pak se to jmenovalo TEXANA, teď...mám dojem že EDEN, nevím. Měl to nějaký jablonečák...

Od silnice nás vítá starý známý „Čochtan“ - samoobslužná restaurace. Tam se ale dnes nedostaneme, jdeme přeci zadem. Na hrázi po revoluci vyrostla řada stánků-restaurací s pěknejma terasama. Tam to pane žije! Naše cesta ale nevede ani tudy.

Procházíme kempem – nebo je to ještě pořád „Veřejné tábořiště?“, a od Oborského docházíme k Němečku, kde spousta lidí má svá „letní sídla na kolečkách“ tu zaparkovaná po celý rok. Na Němečku, na té straně od silnice, dodnes své služby nabízí v téměř nezměněné podobě tamní známý chatový tábor. Ale my pokračujeme pořád zadem, Němeček obcházíme, míjíme militantní hřiště zvané „Paint Ball“, kde si malí i velcí hrají na vojáky, kousek lesíkem a pod jeho hrází, nalevo proti slunci fotím přes vodu nové „hajzlíky“ toho chatového tábora, zatímco vpravo už vidíme střechy Malé Jinolice a zablýskne se i hladina posledního z rybníků, toho třetího, zvaného Vražda.

Obec leží přímo na jeho břehu, tam žádné veřejné zařízení neexistuje, ale na hrázi, tam se koupat dá. Mám dojem, že i nejaké skákadlo si tam místní udělali. Hned z kraje u vody míval svou bílou chaloupku pan Josef Vinklář...netřeba představovat. Nevím, kdo to dnes má, zda jeden ze synů nebo někdo jiný. Je to trochu přestavěné, ne snad špatně, ale za pana Vinkláře to bylo takové „prostší“. Bílá stěna a červená střecha toho stavení patrny jsou na předposledním snímku vlevo.

Tak, tak dnes, pěkně zezadu, vypadaly „Jinolice“ - Oborský, Němeček, Vražda. Je tu fakt krásně, na Prachov sice trochu do kopce, ale „co by dup“. A při návratu dolu k rybníkům ten výlet třeba „U Čarodějky“ pěkně zapijete.

Milan Brož  

MISSISSIPPI 16'

MISSISSIPI BBÁL 16'

Krátkou vzpomínkou se ještě musím vrátit k letošnímu spolkovému MISSISSIPPI BBÁLu, jehož již devatenáctý ročník uspořádán byl WELMISTRY PSPŠ v pátek 17.června opět na Presidentské chatě a opět PBF ...tedy ProBlahoFšech.

Více foto Z D E

Stejně jako v letech minulých se ze „starosti co dát“ vyklubala pěkná tombola, když jako hlavní cena dominoval „fungl“ nový velociped. Právoplatnost a směroplatnost jak „Sobů“ tak „Losů“ , jakožto též platných „vstupních“ poukázek stvrzena byla spolkovým „štemplem“ a ku přivítání „spolkových“ hostů (možné je i hostí) připraven byl „šnaps“ ve čřtyřnásobné sortě - viz foto

Při prvních tónech zahájení BBÁLU doslova vpochodovala ke všeobecnému veselí do sálu dvacetičlená skupina známých „warnsdorfských fabrikanů“. Během večera též sehrána byla i nejedna šachová partie. „…a že s jakým výsledkem?“ - ale to není vůbec důležité.

K BBÁLu se vracíme ještě fotodokumentací – viz klik pod fotkou.

A tak se můžeme již začít těšit na ten ročník dvacátý, který proběhne opět v červnu, opět na Presidentské chatě. A tak na shledanou na jubilejním 20. MISSISSIPPI v roce 2017.

Za WELMISTRY PSPŠ

W.Milan ChdlP