L O Ž N I C O V K Y

Hovory, ovšem... // Ložnicovky // Kavárna FR v Rýnovicích // 26.duben 2017

Představte si, že jste na něco zvědavi, že tu zvědavost ve vás vyvolal váš kamarád, kamarádka. A tak v co nejbližším termínu chvátáte, abyste uzřeli, co se to v tom přítelově obýváku vlastně nachází.

A to je to, co se mi přesně přihodilo a když jsem vstoupil a byl uveden do obrazárny, už tomu nebudeme říkat obývák, tak jsem zmlknul...respektive oněměl, prostě nebyl schopen slova... mluvit nebylo třeba, mluvit totiž bylo zbytečno!!!, ...protože ty fotografie mluvit začaly samy, na mě... lidský hlas tam byl úplně nepotřebný. Tak jsem si tam sedl na štokrdli mezi ně a nechal je, ať si hovoří.

Ani nevím, jak to trvalo dlouho, to snad autorka těch děl by mohla říct, víte, ony si mne totiž předávaly...jedna fotografie, druhá, třetí..., ale ne v tom pořadí, jak byly umístěné, ale hned tu zleva, tu zprava, tu zezadu, zprostředka. A člověk tam mezi tou krásou sedí, hledí, otáčí se a naslouchá. Hrály si se mnou. A najednou slyším: „Už mají i název … Štědrost Cudnost Střídmost Trpělivost Víra Spravedlnost Upřímnost Naděje Láska Statečnost Moudrost. … ano, počítáte správně, deset! Poslední dvě, protože ctností je dvanáct, chybí, neinstalovali jsme je záměrně, ony tu přítomny jsou … a jaksi … automaticky. Jmenují se totiž Píle a Pohostinnost.

Má mysl se té nové informace okamžitě chápe a znovu evokuje moji fantazii a obrazotvornost, která mi okamžitě s publikovanými makrofotografiem vytváří DALŠÍ úžasná obrazová synonyma.

Je jasné, je to Vlaďka... Vladimíra Dvořáková. Poznávám její jemnost, její náhled, její vidění! Když se ale konečně usadí mé pocity, vidím, že Vladimíra je zase nepopiratelně nejméně o dva kroky dál, další mosty řeky života své tvorby překonává, a ta je tím o další dvě hladiny povýšena. Její známá vnímavost není jenom v tom, co fotí, v těch nalezených liniích a tvarech, ale i jak to fotí, v odstínech barev jemných, jemnějších nejjemnějších až velenejjemnějších, ale také v zachycení her světel a stínů, o kterém platí to samé, v jejich symbióze vytváření kreseb, v nalezení různé intenzity světla v těch nejjemnějších jednotlivostech. A právě vidění toho všeho, doplněno vpravdě řemeslným zvládnutím této fotografické techniky, autorčinou povahou a jejím vnímáním světa, a nejen toho rostlinného, jí dovoluje v takové hloubce a šíři pronikat do tohoto tajemného a prostému oku v takových detailech nezpatřitelného prostředí, jež však nám, takto mistrným způsobem přiblíženo, vpravdě může připadat až známé a našemu lidskému světu podobné.

A toto vše, jakoby s prostou lehkostí, je soustředěno do těchto fotografií. Přeji vám, abyste také v těch dílech dokázaly nalézat a nalézt … co??? ...ale na TO si právě musí odpovědět už každý sám.

Dámy a pánové, vážení hosté, dovolte mi představit autorku té krásy, paní Vlaďku Dvořákovou.

Fotografie z celé události pak lze shlédnout na stránkách:

http://www.vladimiradvorakova.cz/fotoalbum/vystavy/vystava-v-dome-cesko-nemeckeho-porozumeni-v-jabloneckych-rynovicich--kveten---cervenec-2017/

mb

HOVORY, ovšem... ty dubnové

Tak se nám to ale opravdu pěkně sešlo, na ty dubnové „Hovory“. Uvítáme… ale nepředbíhejme, pěkně popořádku, čeká nás nejedno překvapení.

Hlavním hostem večera bude dáma, která nepopiratelně patří k hlavním kulturním protagonistů našeho města, ale nejen... svým významem a aktivitami jeho hranice dalekosáhle přesahuje. Považte sami, dubnové „Hovory“ navštíví zakladatelka a vedoucí „Jablonecké píšťalky“ - souboru zobcových fléten, který vznikl téměř před třiceti lety.

Původně šlo o školu hry na zobcové flétny pro děti a jejich rodiče, který převzala od legendárního profesora Václava Žilky a ve kterém šlo především o rodinné amatérské muzicírování. Projektem prošlo spousty rodin, učily se děti společně s rodiči, někdy dokonce i prarodiči. Z absolventů později vznikl soubor, který v dobách svého vrcholu čítal na padesát členů různých věkových kategorií. Sbor koncertoval na mnoha místech naší republiky, ale i v zahraničí - Velké Británii, Francii, Německu, Maďarsku a natočil dvě profilová CD. Dnes soubor tvoří dvacet členů - dětí, studentů středních a vysokých škol a dospělých různých profesí.

Nerozepisuji se o sboru jen tak náhodou. O hudební stránku našeho dubnového podvečera se postará svým vystoupením kvarteto „Jablonecké flautino“, které je tvořeno právě čtyřmi členkami tohoto uskupení. Zazní úpravy skladeb z různých období od renezance po současnost.

Kulturní život našeho dubnového hosta je však daleko širší a není naplněn toliko vedením „Jabloneckých píšťalek“. Jistě většině Jablonečáků je známa kulturní chlouba našeho města - Smíšený pěvecký sbor Janáček.

----------------------------------Z webových stránek SPS Janáček---------------------------------Sbor nás reprezentoval také v zahraničí, a to v řadě evropských zemí, ale i v zámoří. Také tam se dočkal úspěchů a získal cenné trofeje. Vystupoval rovněž s prestižními hudebními tělesy - Filharmonií Hradec Králové či Dolnoslezskou filharmonií Jelení Hora. Mezi pocty můžeme řadit i účast sboru na Pražském jaru v roce 1986. Výčet činnosti SPS Janáček by nebyl úplný, kdybychom zapomněli uvést diskografii souboru, která čítá tři gramofonové desky, audiokazety a CD i nahrávky v Českém rozhlasu. 

Mezinárodní aktivity Janáčka jsou bohaté. V zahraničí koncertuje od roku 1964, projel 20 zemí Evropy a dvakrát vystupoval v USA. Udržuje četné kontakty s evropskými sbory. Kronika sboru má zaznamenáno na 400 vystoupení v 80 místech ČR, Evropy a USA. Posledním úspěšným zájezdem bylo turné po Finsku v roce 2012. 

Janáček má bohatý repertoár, který obsahuje skladby různých uměleckých směrů od renesance po současné autory, od duchovní hudby po velké operní sbory a úpravy českých i zahraničních lidových písní. 

V roce 2005 se stala uměleckou vedoucí Olga Fröhlichová. Pod jejím vedením nastudoval sbor velká hudební díla, např. Korunovační mši W.A. Mozarta, oratorium J. Haydna Il Ritorno di Tobia, Mši D-dur Antonína Dvořáka a program 9 velkých operních sborů Janáček Opera Gala. Sbor zahájil spolupráci se sborem a orchestrem katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, obnovil spolupráci s Dolnoslezskou filharmonií v Jelení Hoře a také již dvakrát vystoupil v pražské Loretě.

Vážení přátelé, je mi velkou ctí, že na dubnových „HOVORECH, ovšem...“ budu moci přivítat profesorku češtiny a hudební výchovy na Gymnaziu U Balvanu, zakladatelku a vedoucí sboru „Jablonecká píšťalka“ a uměleckou vedoucí „SPS Janáček“ - paní Olgu Fröhlichovou.

x x x

„Tak se nám to ale opravdu pěkně sešlo“ - píšu úvodem. A po právu. Kultivován na tomto podvečeru nebude toliko náš sluch, ale i zrak. Je to několik dnů, co to rozhodnutí padlo: „Já ty fotografie představím na těch tvých „Hovorech“! Nebudu dělat samostatnou vernisáž... co ty na to?“ To se mě ptala Vlaďka... Dvořáková, pochopitelně, jinak to mistryně makrofotografií, však víte.

Do teď v Kavárně FR visí její „broučci a berušky“ v jejích převelejemných makrofotografiích. Všeho však do času, tak i této instalace, a od 26.dubna zde bude ke shlédnutí nový soubor, protože má odpověď na Vladčin dotaz byla: „To víš, že né... teda jó, nebude mi to vadit a budu rád... to se bude hodit!“ Tu odpověď jsem si mohl dovolit, protože jsem ta díla pár dnů před tím spatřil „in natůra“, jak se říká, a věděl tudíž, do čeho jdu. Fantazie mi hned běžela hlavou a já si byl jist, že spojení flétniček s těmi jemnými fotografickými obrazy se navzájem doplní a umocní. Však považte, jen ty názvy, inspirací jim jsou samy „ctnosti“: Štědrost Trpělivost Víra Cudnost ...deset, tuším, jich je.

Ještě prozradím... měl jsme tu krásnou možnost, jako první. Ano, byly to mé oči, které ten soubor – cyklus nazvaný „Ložnicovky“ spatřily, kromě autorky, jako první. A ještě prozradím, co to se mnou udělalo … na několik minut jsem přestal dýchat a doslova oněměl, pro tu jemnost, šíři i hloubku, škálu odstínů jednotlivých barev a...a...a! Však uvidíte sami, a já se těším, co tomu řeknete. 

A tak závěrem „Vlaďko, děkuju, že se to tak spojilo!“