Listopad
...měsíc, mezi ostatními měsíci spíše jen trpěný, nežli
opěvovaný. A přesto ho mám rád, tento pro mne vrchol podzimu.
„...že
je brzo tma, a že prší, ...taky to fouká a tak, ... no, ...prostě
nic se nedá dělat!“ - říkají mnozí.
Ale
kdeže... vzpomínka na naše zesnulé, hřbitovy plné svíček.
Lidí jak o průvodu, a nejen těch starších, ale rodičů s dětmi
je tam určitě většina. Vlastně se ty hřbitovy stávají v tyto
dny místy setkání, a to nejen s našimi předky a ten smutek, to
věčné a začasté i mlhami, deštěm či větrem posílené
hřbitovní „smutno“ přebito je v tu dobu září svící a
především tím dětským hlomozem, štěbetáním a švitořením.
Vůbec se mi v ty dny hřbitovy smutné nezdají, naopak, a když tak
na to vše hledím, vidím, že s tou naší společností to přece
jen tak úplně špatné nebude.
Listopad
– synonymum krátkosti dne. Ale né, tak to není, to jenom světla
ubylo. Přicházím domů dříve a ten časový náskok pobytu doma
mi dává příležitost uklidit to či ono, tu polici (skřínku,
garáž) přerovnat, věnovat se knihám nebo jen tak zalenošit,
apod. Tyhle věci se přes léto dělat nedají.
Zkuste také se překonat a vyjít již za tmy do města. Procházka rozsvíceným městem se vám v létě, zvláště o letním čase, také málokdy zadaří. A věřte, je to velkolepé, najednou si člověk všímá věcí, které jindy neviděl. Nebo procházka na přehradě, večerní. I to má svůj velký půvab. Lidí tam je pořád dost i po setmění. V hladině se odrážející světla panelových příbytků vytváří na hladině hru světel. V Břízkách při večerním osvětlení kluci fotbalisti mají svůj trénink a křik se někdy rozléhá i přes celou vodní plochu. A těch běžců, zejména okolo dvojky a trojky se ta světélka pohybují. Čelovky, ale i červené body na zápěstí či pod kolenem. Nebo jen tak, bez světla, potkáte jich mnoho, a mezi nimi pejskaři, pejsci a jejich svítící obojky. A že trochu ochladlo?...a fouká? ...tak se lépe přiobléknout a je to.
Ne, nedám na listopad, na ten měsíc času k zamyšlení, dopustit. Vše se pomalu připravuje k Vánocům a v prosinci to vypukne. Jak přípravy tak ty rozličné akce...a co jich je!... až do Vánoc a Nového roku je to vřava, člověk neví, co dřív. Ale listopad, to je ještě měsíc klidu, nespěchání, přemítání a rozvahy.
Proto jsem obzvláště rád, že pozvání na naše „HOVORY, ovšem...“ přijal pan ERWÍN KUKUCZKA, který svou moudrostí a vědomostmi jistě přispěje k pohodě tohoto období a našemu obohacení. Ale nač dlouhé psaní, tu je jeho malé/velké curiculum vitae:
