Hovory,
ovšem... // Ložnicovky // Kavárna FR v Rýnovicích //
26.duben 2017
Představte
si, že jste na něco zvědavi, že tu zvědavost ve vás vyvolal váš
kamarád, kamarádka. A tak v co nejbližším termínu chvátáte,
abyste uzřeli, co se to v tom přítelově obýváku vlastně
nachází.
A
to je to, co se mi přesně přihodilo a když jsem vstoupil a byl
uveden do obrazárny, už tomu nebudeme říkat obývák, tak jsem
zmlknul...respektive oněměl, prostě nebyl schopen slova... mluvit
nebylo třeba, mluvit totiž bylo zbytečno!!!, ...protože ty
fotografie mluvit začaly samy, na mě... lidský hlas tam byl úplně
nepotřebný. Tak jsem si tam sedl na štokrdli mezi ně a nechal je,
ať si hovoří.
Ani
nevím, jak to trvalo dlouho, to snad autorka těch děl by mohla
říct, víte, ony si mne totiž předávaly...jedna fotografie,
druhá, třetí..., ale ne v tom pořadí, jak byly umístěné, ale
hned tu zleva, tu zprava, tu zezadu, zprostředka. A člověk tam
mezi tou krásou sedí, hledí, otáčí se a naslouchá. Hrály si
se mnou. A najednou slyším: „Už mají i název … Štědrost
Cudnost Střídmost Trpělivost Víra Spravedlnost
Upřímnost Naděje Láska Statečnost Moudrost. … ano,
počítáte správně, deset! Poslední dvě, protože ctností je
dvanáct, chybí, neinstalovali jsme je záměrně, ony tu přítomny
jsou … a jaksi … automaticky. Jmenují se totiž Píle a
Pohostinnost.
Má
mysl se té nové informace okamžitě chápe a znovu evokuje moji
fantazii a obrazotvornost, která mi okamžitě s publikovanými
makrofotografiem vytváří DALŠÍ úžasná obrazová synonyma.
Je
jasné, je to Vlaďka... Vladimíra Dvořáková. Poznávám její
jemnost, její náhled, její vidění! Když se ale konečně usadí
mé pocity, vidím, že Vladimíra je zase nepopiratelně nejméně o
dva kroky dál, další mosty řeky života své tvorby překonává,
a ta je tím o další dvě hladiny povýšena. Její známá
vnímavost není jenom v tom, co fotí, v těch nalezených liniích
a tvarech, ale i jak to fotí, v odstínech barev jemných,
jemnějších nejjemnějších až velenejjemnějších, ale také v
zachycení her světel a stínů, o kterém platí to samé, v jejich
symbióze vytváření kreseb, v nalezení různé intenzity světla
v těch nejjemnějších jednotlivostech. A právě vidění toho
všeho, doplněno vpravdě řemeslným zvládnutím této
fotografické techniky, autorčinou povahou a jejím vnímáním
světa, a nejen toho rostlinného, jí dovoluje v takové hloubce a
šíři pronikat do tohoto tajemného a prostému oku v takových
detailech nezpatřitelného prostředí, jež však nám, takto
mistrným způsobem přiblíženo, vpravdě může připadat až
známé a našemu lidskému světu podobné.
A
toto vše, jakoby s prostou lehkostí, je soustředěno do těchto
fotografií. Přeji vám, abyste také v těch dílech dokázaly
nalézat a nalézt … co??? ...ale na TO si právě musí odpovědět
už každý sám.
Dámy
a pánové, vážení hosté, dovolte mi představit autorku té
krásy, paní Vlaďku Dvořákovou.
Fotografie z celé události pak lze
shlédnout na stránkách:
http://www.vladimiradvorakova.
mb
Žádné komentáře:
Okomentovat