neděle 30. dubna 2017

L O Ž N I C O V K Y

Hovory, ovšem... // Ložnicovky // Kavárna FR v Rýnovicích // 26.duben 2017


Představte si, že jste na něco zvědavi, že tu zvědavost ve vás vyvolal váš kamarád, kamarádka. A tak v co nejbližším termínu chvátáte, abyste uzřeli, co se to v tom přítelově obýváku vlastně nachází.
A to je to, co se mi přesně přihodilo a když jsem vstoupil a byl uveden do obrazárny, už tomu nebudeme říkat obývák, tak jsem zmlknul...respektive oněměl, prostě nebyl schopen slova... mluvit nebylo třeba, mluvit totiž bylo zbytečno!!!, ...protože ty fotografie mluvit začaly samy, na mě... lidský hlas tam byl úplně nepotřebný. Tak jsem si tam sedl na štokrdli mezi ně a nechal je, ať si hovoří.

Ani nevím, jak to trvalo dlouho, to snad autorka těch děl by mohla říct, víte, ony si mne totiž předávaly...jedna fotografie, druhá, třetí..., ale ne v tom pořadí, jak byly umístěné, ale hned tu zleva, tu zprava, tu zezadu, zprostředka. A člověk tam mezi tou krásou sedí, hledí, otáčí se a naslouchá. Hrály si se mnou. A najednou slyším: „Už mají i název … Štědrost Cudnost Střídmost Trpělivost Víra Spravedlnost Upřímnost Naděje Láska Statečnost Moudrost. … ano, počítáte správně, deset! Poslední dvě, protože ctností je dvanáct, chybí, neinstalovali jsme je záměrně, ony tu přítomny jsou … a jaksi … automaticky. Jmenují se totiž Píle a Pohostinnost.

Má mysl se té nové informace okamžitě chápe a znovu evokuje moji fantazii a obrazotvornost, která mi okamžitě s publikovanými makrofotografiem vytváří DALŠÍ úžasná obrazová synonyma.

Je jasné, je to Vlaďka... Vladimíra Dvořáková. Poznávám její jemnost, její náhled, její vidění! Když se ale konečně usadí mé pocity, vidím, že Vladimíra je zase nepopiratelně nejméně o dva kroky dál, další mosty řeky života své tvorby překonává, a ta je tím o další dvě hladiny povýšena. Její známá vnímavost není jenom v tom, co fotí, v těch nalezených liniích a tvarech, ale i jak to fotí, v odstínech barev jemných, jemnějších nejjemnějších až velenejjemnějších, ale také v zachycení her světel a stínů, o kterém platí to samé, v jejich symbióze vytváření kreseb, v nalezení různé intenzity světla v těch nejjemnějších jednotlivostech. A právě vidění toho všeho, doplněno vpravdě řemeslným zvládnutím této fotografické techniky, autorčinou povahou a jejím vnímáním světa, a nejen toho rostlinného, jí dovoluje v takové hloubce a šíři pronikat do tohoto tajemného a prostému oku v takových detailech nezpatřitelného prostředí, jež však nám, takto mistrným způsobem přiblíženo, vpravdě může připadat až známé a našemu lidskému světu podobné.

A toto vše, jakoby s prostou lehkostí, je soustředěno do těchto fotografií. Přeji vám, abyste také v těch dílech dokázaly nalézat a nalézt … co??? ...ale na TO si právě musí odpovědět už každý sám.

Dámy a pánové, vážení hosté, dovolte mi představit autorku té krásy, paní Vlaďku Dvořákovou.


Fotografie z celé události pak lze shlédnout na stránkách:
http://www.vladimiradvorakova.cz/fotoalbum/vystavy/vystava-v-dome-cesko-nemeckeho-porozumeni-v-jabloneckych-rynovicich--kveten---cervenec-2017/

mb

Žádné komentáře:

Okomentovat