HOVORY, ovšem ... Gustav Leutelt

Hovory, ovšem ...

21.září 2017 v 18 hod / Kavárna a Galerie FR, Jablonec n.N.-Rýnovice

... ty první již čtvrtého ročníku, věnovány budou u nás v minulosti již prakticky zapomenutému a komunistickým režimem cíleně opomíjenému německému autorovi, spisovatelovi a básníku Jizerských hor Gustavu Leuteltovi.  
Wikipedia viz:  Z D E 

K uctění jeho památky v roce 70.výročí úmrtí instalována je výstava obrazů malíře Václava Kocuma.  Součástí "Hovorů" bude vernisáž k jejímu zahájení s programem a hudbou. Níže uvádím slova, kterými bude výstava zahájena.



° Vernisáž uvedou a ukázky textů Gustava Leutelta přečtou:
      Irena Kaufmanová a Milan Brož.
° Hudební program zajistí Jablonecké Flautino - kvarteto zobcových fléten, 
      vedení Olga Fröhlichová
° Obrazy  
      Václav Kocum

Irena Kaufmanová:
Dámy a pánové, vážení hosté...

dovolte mi, abych Vás přivítala na dnešním společenském večeru tu v prostorách Kavárny a Galerie Franze Riegra v Domě česko-německého porozumění. Dnes zde dochází k zvláštnímu propojení několika věcí.

Tento měsíc začíná již 4.ročník literárních večerů Milana Brože pod názvem „HOVORY, ovšem...“. Když „o všem, tak o všem“, si „ovšem“ pan Brož řekl a rozhodl se zasvětit dnešní večer německému spisovateli a tzv.básníku Jizerských hor Gustavu Leuteltovi. Ono totiž 21.září, je dnem jeho narození, v roce 1860. Zemřel 17.února 1947, připomínáme si tedy letos 70.výročí jeho umrtí.

Není to náhoda. Smutným osudem spisovatelovým se pan Brož již několikráte v minulosti zaobíral. Přivedlo ho k tomu dlouholeté kamarádství s malířem Václavem Kocumem, a oba společně Gustavu Leuteltovy věnovali již několik – tu méně, tu více významných akcí. Dokonce k uctění jeho památky při 150.výročí narození se jim podařilo vydat knihu „Horské lesy“, kde … jak Milan Brož definuje „básník maluje slovy a malíř promlouvá obrazy“... ale o tom vám určitě nejlépe poví sám Milan Brož.

Milan Brož:

Dobrý večer!...dovolte, abych i já vás dnes zde srdečně přivítal. Zkrátím zbytečná slova na minimum.

Ze společenského „představení se“ na jedné z Václavových výstav vzniklo přátelství, trvající dodnes, proto mi dovolte hovořit o panu Kocumovi jako o Václavovi. Ale!...jak jsme ke Gustavu Leuteltovi přišli? … to bylo tak: jednoho dne jsem byl osloven, za společnost ARTEFAKTUM, panem Zdenkem Santnerem, výstavu že budou konat, zapomenutému německému spisovatelovi. Píše prý o našich Jizerkách.
„Jakou výstavu?“ - ptám se - „Spisovatelovi?!“

„Né,... vlastně jó!“ - se mi dostává odpovědi.
No, rozuměli byste tomu? ...já teda né. Když pan Santner viděl můj výraz, rychle dodal „...no, obrazy bude k tomu tématu malovat Václav!“

„… Kocum!?“ - došlo mi.

„Jo! … a ty že bys o něm něco řekl! … tak na jednu stránku!“

„O Leuteltovi?! … já ho vůbec neznám?“
„O Kocumovi, ty …!“ - no, čím mne počastoval,to tady říct nemůžu. „... a bude to pro něj překvapení“ - ještě dodal.

Výstava se konala v kostele Dr.Farského a dopadla dobře. Tuším … dvanáct obrazů z jizerskohorskou tématikou, ukázky textů z Leuteltovi Knihy o lese, přeložené paní Petráskovou, tam tehdy četl liberecký herec Václav Helšus.

A tak jsme Leutelta objevili. Jeho vnímání zdejšího prostředí, jeho popis nám tak dobře známých míst a scenérií...vždyť jsme si vlastně tím vším byli převelice blízcí! A byť nás rozdělovalo mnohé...nejen čas, nejen různá řeč, ale především ty strašné dějinné události, které se Evropou prohnaly, jsme se ke Gustavu Leuteltovy přibližovali víc a více. Tyto vnitřní pocity daly malířovi doslova splinout se spisovatelem. Oheň zahořel, ke 150.výročí jeho narození jsme uspořádali 3 výstavy, vydali onu knížku, kterou malíř přiznává svou spřízněnost se spisovatelem a Leuteltovy texty jsou doprovázeny fotografiemi obrazů Václava Kocuma... a Václav působí jako PePo – tedy Pevný Podpalovač, svou aktivitou jakoby z jiskry zažíhá oheň nového zájmu o tohoto autora, A oheň hoří, v Leuteltově rodišti při velkolepých oslavách již zmíněného 150.výročí narození pod něj přikládá sám starosta Josefova Dolu Honza Miksa, ... a přidávají se akce i publikace další. 

My jsme jeden výtisk naší knížky věnovali i Leutelt-Stube v Neugablonz, kde … jak nás paní Stumpe ujistila, je umístěna na předním viditelném místě. Bohužel při mé letošní návštěvě NG se mi návštěvu Leutelt-Stube realizovat nepodařilo...zrovna měli zavřeno, tak snad příště. Navštřívil jsem však tamní Museum Jizerských hor, kde Leuteltovi je věnována jedna z tématických expozic.

Irena Kaufmanová:

Dnešní naše setkání, jak sami uvidíte, není jen prostou vernisáží, ale i komponovaným večerem slova a hudby. Ukázky z textů vám budu číst já společně s Milanem Brožem. A za hudební část programu jsme velmi rádi, že pozvání k dnešnímu večeru přijala i šéfdirigentka a umělecká vedoucí smíšeného pěveckého sboru JANÁČEK, paní Olga Fröhlichová a její Jablonecké flautino – kvarteto zobcových fléten. Na závěr pak, snad...malé překvapení, dá se říci, jsme pro vás připravili.

Ještě několik slov k protagonistům dnešního večera nám dovolte. Od dob minulých výstav věnovaných Gusatvu Leuteltovi, myšleno tím obě dvě výstavy v kostele dr.Farského, či tu v Karmelitánském knihkupectví v Liberci, nebo tu hlavní, jež byla součástí Josefodolských oslav 150.výročí spisovatelova narození, Václav Kocum ušel na té své umělecké cestě ohromný kus.

Dle mnohých se rozloučil se svým přízviskem „Malíře Jizerských hor“ a vydal se cestou tvorby abstraktní. Toto tvrzení není však tak jednoznačné, a pro většinu jistě bude objevné, když řeknu, že i jeho současná abstraktní díla akcentována jsou rovněž - jak tvorbou G.Leutelta tak samotnými Jiz.horami, kam se uchyluje při různých osobních trablech, problémech, potížích. Hledaje a nalézaje zde pokoj, klid, ztišení či snad i rozhřešení. A je příznačné, že každý výtvarník touží zpodobnit své pocity, touhy a přání, ve svých dílech. A je logické, že tyto své stavy a pocity klidu, pokoje a vyváženosti, které zde nalézá, ztěží vyjádřit jdou nějakými gestickými expresivními tahy. Malíř vlastně svými současnými obrazy stvrzuje to, co ve své době si uvědomuje a zachycuje i spisovatel.

Tato dnešní výstava k uctění památky Gustava Leutelta je důkazem toho, že svou silou má jeho dílo stálé sdělení i pro současného člověka. Stejně tak, domníváme se, je dnešní výstava důkazem platnosti onoho motta: Básník maluje slovy a malíř promlouvá obrazy.

Všechny vás srdečně zveme.