HOVORY, ovšem... středa 31.října od 18 hod
MILENA HERCÍKOVÁ - kavárna FR Jablonec n.N.-Rýnovice
PÍSNĚ DUŠÍ - Jan F. Medvin a Zuzana Landová
Sedím v prostorném bytu činžáku, jenž pro úředníky kdysi jedné slavné fabriky postaven byl před více než sto lety. Jezdím sem, co jsem nastoupil do Centra pro zdravotně postižené jako OA - nebo-li osobní asistent, již řadu měsíců. Mou klientkou je zde již šestnáct let nevidomá paní... říkejme jí Zdena. Chodíme nakupovat, pomohu drobnými pracemi v domácnosti, hovoříme při kávě a Zdenou vlastnoručně upečené bábovce. Častokrát jsem již předčítal něco ze své tvorby, také i na pásek namluvil povídky, poezii.
MILENA HERCÍKOVÁ - kavárna FR Jablonec n.N.-Rýnovice
PÍSNĚ DUŠÍ - Jan F. Medvin a Zuzana Landová
Sedím v prostorném bytu činžáku, jenž pro úředníky kdysi jedné slavné fabriky postaven byl před více než sto lety. Jezdím sem, co jsem nastoupil do Centra pro zdravotně postižené jako OA - nebo-li osobní asistent, již řadu měsíců. Mou klientkou je zde již šestnáct let nevidomá paní... říkejme jí Zdena. Chodíme nakupovat, pomohu drobnými pracemi v domácnosti, hovoříme při kávě a Zdenou vlastnoručně upečené bábovce. Častokrát jsem již předčítal něco ze své tvorby, také i na pásek namluvil povídky, poezii.
Jak
tak i tentokráte meleme o všem, povídám i o říjnových
„Hovorech“, recituji poezii, jejíž autorka nás navštíví.
Zdena pozorně naslouchá, občas drobnou poznámkou či připomínkou
vstoupí do pauzy. A pak žádá povědět něco i o autorce
samotné... a v tu chvíli si to uvědomuji, stávám se svědkem
pomyslného setkání dvou mimořádných žen, s nimiž se život
opravdu nemazlil a jejichž osobní příběh, životní statečnost
a elán příkladem může být mnohým zcela zdravým. Posuďte
sami.
X X X
Hostem říjnových
„Hovorů, ovšem...“ je básnířka a dlouholetá pedagožka na
liberercké ZUŠ, paní Milena Hercíková z Liberce. Přenesme
se o několik dní zpět. Sedím v prostorném bytu v Liberci na
„Husovce“. Jen chvilinku trvala na prahu dveří vzájemná
rozpačitost z toho, že jsme se při prvém domluveném termínu,
byť jsme byli jen několik metrů od sebe, nesešli, a jsem zván
dál. Okamžitě se, přes representativnost obýváku a pohodlnost
jeho křesel shodujeme: „Sedneme v kuchyni!“ Představujeme
se, podáváme ruce: „Levou!“- jsem upozorněn „...já
pravou nemám, dejte mi levou!“ Na podruhé jsem to zvládnul.
Od té chvíle se řeč
nezastavila a kdybych nemusel, tak tam snad sedím dodnes. Ihned
nacházíme nejen společná témata, ale i leckteré osoby našeho
života nás spojují. Už jen to, že adresu jsem nijak hledat
nemusel... naproti pře dvůr dvacet let bydlela má sestra. A jak mě
mohlo napadnout, že můj dávný kolega a spoluhráč z dob, kdy
jsem hrával basket za Slavii VŠST Liberec, je její mladší bratr.
A co manžel paní Mileny? ...znalí absolventi liberecké „vejšky“
budou určitě vědět... obávaná pruba – pružnost a pevnost, to
bylo „síto“, jak se říká, kdo přešel, ten už dostudoval.
Bohuže, letos v létě ve čtyřiadevadesáti letech profesor Hercík
zemřel.
„A něco bych chtěl napsat o Vás...na blog!“ - odbočuji a chci se něco více dozvědět o ní samé.
„Hele, někdy z kraje roku jsem byla v rádiu, jako host paní Maléřové. Tak si to najděte, tam je všechno.“ - a byla s tím hotová
„A něco bych chtěl napsat o Vás...na blog!“ - odbočuji a chci se něco více dozvědět o ní samé.
„Hele, někdy z kraje roku jsem byla v rádiu, jako host paní Maléřové. Tak si to najděte, tam je všechno.“ - a byla s tím hotová
Tak jsem si to našel.
Vysílala to 1.února stanice Praha... pardon, před časem stanice
byla nesmyslně přejmenována na „Dvojku“. V nočním Mikroforu
od 23 hodin paní Hercíková plnou hodinu hostem byla redaktorce
Zuzaně Maléřové. A tak jsem se dozvěděl, že ruku ji utrhla
bomba, jediná, která spadla z jediného letadla při oslavách
osvobození Brna... že to je malý zázrak, že přežila... že jí
ta bomba usmrtila bratra... že se posléze rodina přestěhovala do
Machnína a narodil se nejmladší bratr – právě ten můj
kamarád... že se naučila vše dělat levou, i oblékat panenky, i
posléze zavazovat dupačky a tkaničky u botiček svému miminku,
zavinovačku vázat, všechny práce v domácnosti, taky „štrikovat“-
důkaz na „Hovory“ přinesu... a že... že... že...
Že
za půl století, co vedla dramaticko-literárního obor na ZUŠ
Liberec, vychovala a do života nasměřovala hezkou řádku mladých,
...že je autorkou mnoha sbírek... že se jí podařilo v jednom
roce vydat i tři knížky. Že ...
X
X X
Tak
posuďte sami...myslím, mimořádné setkání. Paní Milena a paní
Zdena, obdivující její verše. Paní Zdena, která ani po
šestnácti letech naprosté slepoty na svět nezanevřela, vaří,
peče, chodí do divadla, na turistické výlety, zajede za
kamarádkou do Prahy, Liberce, sama přijímá několikadenní
návštěvy kamarádek, navléká a tvoří náramky ze skleněných
korálů... no co bych povídal. Namlouvám jí povídky, recituji
poezii a podobně.
Teď jí musím předat i ten odkaz na besedu paní Mileny a namluvit jí její básně. Slíbil jsem to. A ten odkaz posílám i vám, stejně jako i dvě básně dle paní Zdeny a jednu dle sebe.
Teď jí musím předat i ten odkaz na besedu paní Mileny a namluvit jí její básně. Slíbil jsem to. A ten odkaz posílám i vám, stejně jako i dvě básně dle paní Zdeny a jednu dle sebe.
Odkaz na archiv Čro
Dvojka:
https://dvojka.rozhlas.cz/rozstrihali-mi-saticky-i-me-detstvi-silny-pribeh-z-konce-valky-basnirky-mileny-7453244#player=on
P.S.
My
všichni, nejen já, poděkovat za to, že nás tato mimořádná
osobnost, paní Milena Hercíková navštíví, poděkovat musíme
Františku Lamačovi. Ano, je to on, který již několikeré
„HOVORy“ provázel svými houslemi.
Na popovídání s
mimořádnou ženou, paní Milenou Hercíkovou, i na její autorské
čtení
za všechny srdečně zve
Milan
Brož
Zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/kdyz-o-mne-nekdo-mluvi-jako-o-basnirce-skoro-se-le.html
Milena Hercíková
„Najděte si jedno místo,/ ať je kdekoli,/ místo, které setře slzu,/ když vás zabolí./ Místo, které vyslechne si/ celou pravdu,/ šťastný vzdech,/ místo, které sejme tíhu/ skrytou na zádech.“
Zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/kdyz-o-mne-nekdo-mluvi-jako-o-basnirce-skoro-se-le.html
Žádné komentáře:
Okomentovat