Lednové „Hovory, ovšem...“ aneb „Myšlenkový flám“

Myšlenkový flám

Lednovému setkání jsme s Katuškou – hostem večera, nakonec dali pojmenování „Myšlenkový flám! Došli jsme k tomu den předem při přípravě. Katuška přinesla svou věc, kterou napsala pro tuto příležitost a pro mne, abych jí přednesl. A při řečech, které se k večeru vedly, padlo i toto sousloví. Není vůbec důležité, kdo ho vyslovil, vyplynulo totiž samo, a přiřadili jsme ho jak tomu večeru, tak tomu básnickému dílu, které si dovoluji uvést níže.

Flám to byl, a nejen myšlenkový, ale i sýrový, když maminka Katušky celou společnost obdařila plným stolem „smradlavých sýrů“ typu „Limburský, Tvarůžky či plesnivákem“. A protože jsme si vzali všichni, nikomu to nakonec nevadilo.

Šťastná moje ruka, když k hudbě toho večera jsem pozval pana Františka Lamače. Jako zkušený harcovník perfektně pochopil atmosféru večera, jakož i Katuščinu uměleckou výpověď a svým uměním houslové hry celý večer náležitě, ku spokojenosti p.t. Publika, umocnil.

Pro pobavení publika vložil jsem i malou „dovednostní“ soutěž. Nejednalo se o dovednost manuální ale řečovou, čili o dovednost našich úst, našeho jazyka. No jen zkuste pěkně svižně vyslovit sousloví: „Žitavští městští pištci“. Není to tak snadné, že?!... a kór, máte-li to vyslovit veřejně. Soutěž a krásné červené jablko vyhrál nakonec ten, který jako mateřštinou nevládne jazykem českým, ale německým a věřte, daného úkolu se Stephan zhostil neuvěřitelně!

Co napsat o protagonistovi, čili „Kate dela Tomycat“. Byl to její večer, její a všech, co přišli. Vždyť nakonec loučili jsme se až daleko po dvaadvacáté. Katuška nás obdařila nejen svou poezií, ale zazpívala několi svých i přejatých písní a podělila se s náma se svým fylosofickým pohledem na svět. Vzhledem k jejímu mládí je až neuvěřitelné, jak hluboké a ryzí její myšlenky jsou. 

Tak jí, Františkovi, sýrové hostitelce a všem, kteří přišli, patří velký dík.

A jak jsem nakonec slíbil: Kate dela Tommycat – Myšlenkový flám

Myšlenkový flám

Jen básník ví, jak nazvat vílou obyčejnou láhev od vína,

po nocích bdí, do tmy se dívá, pláče pro múzu co umírá.

V nekonečné insomnii v posednutí "nadsil" temna

vyděšenou harmonii píše k spáse dole ze dna.

Tady není nad pomoci, oč se opřít, po čem jít,

po levici po pravici nemůže se obejít.

V transendentálním opojení za branou astrálních zcestí,

Sebemrskač! Buřič! Blázen! ...zatracen svou nelidskostí.

Nerad hostí cizí hlavy darem slova, když ho sraly,

však sám Bůh do vínku jeho dar nedar chtě nechtě dal,

tak vize jak vesmír starý, donucen je „slovit“ dál.

Ještě že ten konstrukt Ega dovoluje poodstoupit,

že se dívám na ta slova zpětně po tom prožitku

jako na chiméru Ega, ...odlepenou nálepku.

Sepsáno pro „Hovory, ovšem...“ 
                            25.leden 2017

                           Kate dela Tommycat