Únor…
a máme tu únor. Ten ze zimních měsíců prostřední. Když mě
děda před snad padesáti lety učil stříhat stromky, vždycky:
„Až po těch druhejch zimních mrazech, až po těch únorovejch!“
říkával. Jo, bylo to ještě v době, kdy platila nějaká
pravidla, která i průběh roku dodržoval. Letošní zima zdá se
býti podobnou těm dávným, takže zřejmě se ještě máme nač
těšit a pak, po těch mrazech se snažit zkultivovat ty své
stromy, jak ty „in natura“, tak i ty pomyslné.
 |
| Před kavárnou "Jiný kafe", třetí zleva Radek Lehkoživ |
A
na co se těšit rozhodně máme i na našich pravidelných
rýnovických „Hovorech, ovšem...“, kdy únorovou kultivaci
vašich duší vám určitě mohu přislíbit. Po listopadové
návštěvě mladého a velmi úspěšného básníka Martina Trdly,
přivítám spolu s osvědčeným pianistou Mirkem Tomešem, spolu s
vámi a s „naší Petrou, šéfovou z Domečku“, mezi námi
člověka, mladého chlapa, ověnčeného gloriolou snad
nejvydávanějšího současného našeho básníka.... a největšího,
však uhlídáte.
 |
| Milan Brož a Radek Lehkoživ |
Hned
hned to dosvědčím. „A mrdne-li Theatrálium Příšeří se
Tanga“.
Ne
ne, nehledejte žádný jinotaj. To jsem jenom vyjmenoval tituly
básnických sbírek, které našemu hostu vyšly v letech 2006 až
2015. A pro letošní rok se chystá vydání sbírky další.
Tak
já to teda prozradím, pro znalé je jeho jméno už stejně jasné.
Ostatně stačí to jméno napsat ve vyhledavači Googlu a odkazů se
vám objeví na celý večer. Našim vzácným... ale dovolte mi
ještě jednu malou vsuvku: že „čouhám“ nad ostatní, na to
jsem si při mé postavě zděděné po otci už zvykl. Tak i v
„Jiným Kafi“, žižkovské to kavárně, kam jsem se dostal díky
Zoře Šimůnkové. Organizuje tam proslulé „Večery přiměřených
depresí“, vyhlašuje literární soutěže a vůbec...tak.
Ostatně ona sama našim hostem byla v roce minulém. Tak se vrátím
k tomu čouhání, že někdo „čouhá“ ještě nade mne, na to
opravdu moc zvyknutý nejsem, leč toho večera se stalo,
naaranžovali nás pěkně pospolu a fotili. A tak jsem ho poznal, …
našim vzácným hostem únorových „Hovorů...“ je český
básník, narozený v Kroměříži 6.5.1975, pan Radek Lehkoživ.
milan brož
Za
pozvánkou dovolil jsem si umístit i několik ukázek tvorby.
Tanga
Když
jsem z ní stáhnul
její
sněhobílá tanga
(a
ona ještě po tom tahu spala)
Proužek
měl nepatřičnou
barvu
přezrálého manga
(a
já poznal, že taky není dokonalá …)
U Velasů
Kdo
nechlastal U Velasů
neví,
co je to za krásu...
Tramvaj
duní restaurací,
Štěpánka
se domů vrací.
Neví,
že jsem v hospodě,
tráví
večer v pohodě.
Až
k ní ta zvěst dorazí,
Štěpánka
mě přerazí.
Židle
Pod
stolem
u
stolu
židle
– má milá
Kolikrát
ta
už mi
posloužila!
Dojatě
prdel
má
v
sedě se
zachvěje…
Jenom
ty
má
milá
chápeš
vždy
jak
mně je…
Jsem
Jsem:
sen,
který schne
za
svitu hvězd
zbloudilý
poutník
jenž
nevrací se z cest
ztracený
syn
nikdy
nenalezený
potomek
touhy
co
vzešel z lůna ženy
tak
co bych chtěl být víc ?!
No
přece NIC…!
Sbohem
a šáteček
Sbohem
a šáteček!
Už
žádné příště!
Výkřik
se proměnil v dusivý smích
a v
hlavě zbylo jen pohřebiště
všech
mých padlých buněk
mozkových…
Holubi
(věnováno
B. Hrabalovi)
často
mívám chuť nebýt
a
ta chuť s věkem roste
každým
dnem je těžší přežít
dnes
myslím na to posté
každý
den toužím
ať
je to za mnou
ať
to mám konečně z krku
ve
třetím patře
holubům
sypu
-
toužím mít křídla
…vrků!
Na
dno
Šlo
to tak snadno
spadnout
až na dno
sletět
až z vršku
rozbít
si držku…
…a
teď jen stěží
zůstávám
svěží
-
Drápat
se zpátky?
Na
to jsem krátký…
Kariéra
Dnes
jsem zase za pár drobných
koupil
opici
z
podřízené se však záhy
stala
velící!
Ještě
ne…
Ještě
jsem nedojed
svůj
krajíc chleba!
Ještě
jsem nedopil
pohár
až do dna!
Ještě
se ve světle
lucerny
mihotám…
Ještě
ti nepatřím
země
má… - rodná?
Habaděj
Mám
peněz habaděj
-
prodal jsem beznaděj!
Teď
pláču radostí
-
nad novou starostí…
Další
pokus
Sypu
si do dlaně
všecky
své prášky
mocnými
doušky je
zapíjím
z flašky…
-
Najednou
vidím se
-
jakoby shora...!
Do
hajzlu – hejbu se
-
zas jsem to zvoral…
Antibigotní
Ve
staré křesťanské bazilice
vrtal
jsem sochu
v
svitu svíce
až
konečně jsem – proklatě
přišel
k samotné
Podstatě!
Pak
šťasten řval jsem z atria:
Heuréka
– z dřeva’s Maria!!!
Co
můžeš udělat dnes…
Na
hrudi ve vlasech ztrácejí
se
roztomilá ňadra…
Polaskám
je hned raději
za
pár let mohou viset zvadlá…
Můj
byt
Kdosi
za dveřmi mého bytu
dnes
večer se mi vysmíval
že
já už dávno nebydlím tu
ať
táhnu zase o dům dál!
Když
rozrazil jsem vztekle dveře
opravdu
velmi rozezlen
zas
z druhé strany hlas mě vyzval
ať
táhnu z jeho bytu ven!
Evoluce
Miluji
příběhy, co berou lidem iluze a dech!
Sám
ovšem zůstávám raději v teple a klidu…
Dříve
snad lezl jsem velmi rád po stromech,
dnes
raděj na zemi snáším svou bídu…
Koloběh
životů
Jednou
se vrátím tam,
odkud
jsem povstal v pomíjivost…
(Za
trest anebo za odměnu?)
Až
se však znova narodím
v
tom příštím, lepším světě,
na
ta místa již nevzpomenu…
Jednou
se vrátím tam,
kam
má pamět už nesahá,
odkud
jsem vyšel z věčnosti…
Až
se však znova narodím,
v
tom příštím, smutném světě,
budu
zas mít věčné starosti…
Žádné komentáře:
Okomentovat