Hovory o Dolině

Haf! ...

... jmenuju se Bruno, celým jménem Bruno von Eisenstadt, protože pocházím ze Železnice, tj. u Jičína, z hospody U Jindry, a že tam mám ještě mámu Conynku a sestru Šíju a na pivo tam dochází i brácha Ludva, nechodíme tam už, jak říkají mí sloužící páníčci, „na pivo“, ale „do rodiny“. Jinak ale bydlím v Jablonci a dozvěděl jsem se, že ledaskdo neví, kde leží „Dolina“, a to je právě zrovna tam, kde mám... samo, ještě z jinými pejsky, své „El Dorado“. Tak jsem se rozhodl vám, co to nevíte, to všechno povědět.

Fotografie Dolina: Z D E

Tak...když půjdete z „kruháku“ za „gumákem“ - to je autobusák – nahoru, haf ano, Loveckou, dojdete ke staré sklárně, která čas od času ještě ožívá. Tam se dáte kolem ní rovnou nahoru, přes koleje, a to už jste, haf haf, v ulici Antala Staška, která vede až úplně pod les, celou „Dolinou“ až k té nové „trafačce“, co tam pod lesem před pár lety postavili, a co až k ní protáhli od Drdů – tj. poslední barák – tu asfaltku, protože naše město mělo už málo proudu a nemohli začít stavět ani ten OC CENTRAL, co můj páníček říká: „Tohle tu teda zrovna tady mezi tou naší secesí stavět nemuseli!“ Nevím, co to znamená, ale říká to často.

A to jsme už na „Dolině“, haf haf!!!... přímo v jejím srdci. Tam my pejsci vodíme své páníčky i paničky za účelem dovádění, běhání, očmuchávání se a tak. Každej z nás pejsků, ať jsme holka nebo kluk, jsme si totiž některého páníčka vybrali, pořídili, to za účelem posluhy, přece to nebudeme dělat sami, a taky nám musí někdo mejt packy... přece nejsme čuňata, ale pejsci, žejo, haf haf!!!... a taky nažrat nám musí někdo dávat. Z těch našich her je ale vypouštíme, oni nemaj na to jak se říká „gebír“, běhat tak neuměj a očmuchávat se už vůbec né. Já osobně se také rád ztrácím v lese, hrozně mě baví nejen ty srnečky, ale hlavně to volání a pískání páníčků. To já je vždycky oběhnu a vynořím se úplně z jiný strany, a oni jsou překvapení a pro dobrou náladu mi vždycky dají jednu až tři ňamky. Někdy mě ale taky vynadaj, a páníček...to je vůbec teda, mi...jak říká „vypráší z kožichu blechy!“ Eště, že to není často.

Taky tam mám kámoše, třeba toho „Norýska“, on je mladší než já, ale asi tak šestkrát vetší. Někdy se mnou běhá za těma srnkama. Je celohnědej, zrovna jako ta „Airinka“, ta je jak já, ale zase je dvakrát tak těžká, né že je tlustá, ona je takovej typ. Všichni jsme mladý, akorát tak k sobě, páníčci jsou ruzní, no...spíš různé, ale přes nás kámošej spolu taky.

Donutil jsem páníčka, aby to všechno, i tu „Dolinu“ vyfotografoval. Tak takhle to je: Z východu je ohraničena ulicí Vlaštovčí, kde úplně nahoře stojí pár nízkých paneláčků. Ze severu, tj.směrem k městu, ji ohraničují ulice Liliová, Lesní a Táboritská – její nejhornější část. Ze západu pak horní část Kokonínské. Z jihu je les, který pokrývá celej „hřebínek“, který „Dolinu“ odděluje od „Pivovarských rybníků“.

Páníček vám sem dal odkaz na mapu, tak to snad funguje.

Mapa Dolina Z D E

V lese jsou kořeny, les a stromy a někdy taky mýtina. Ale už tam sázej mladý. V lese běhám cestou necestou, nahoru i dolu a v těch „Pivovarskejch“ se koupu a taky piju. Na „Dolině“ piju z potůčku, který jí protéká až úplně dolu k autobusáku, a tam kde právě kvetou ty sakury se vlévá do Nisy. Páníčci chodí po cestách a škobrtají přes kořeny, taky se do kopce zadejchaj. Oni, haf haf, fakticky nemaj tu šikovnost. Když se vracíme dolu, tak na mě zapomínaj... to dělá hlavně páníček, on se vždycky „kochá“ pohledama. Vidět je město, věže radnice i „Červenýho“ kostela na Horním náměstí. Taky Komíny, v Liazu i v Pasekách. Rozhledny, Královka a louky pod ní, Bramberk, z některejch míst i Tanvaldský Špičák a Nisanka nad Novou Vsí. Jižní svah Severáku a v zimě je s dálkohledem vidět jak tam lyžujou. A já nevím co všechno ještě, já nemám tu postavu, co páníček.

Restaurace u Draka

Obcházeli jsme to tentokrát zprava a lesem doleva a kolem „trafačky“ dolu tou asfaltečkou. Panička od „Airinky“ … nějaká Helenka, to vždycky svolá, a to nás tam pak je kupa. Oni nás pak vůbec nemůžou dát dohromady, ale co … nakonec stejně jdou vždycky tam kam chceme. Ale když jsem s páníčkem sám, tak mu občas povolím, a zajdeme spolu na pivo, ... k Drakovi, to je hospoda, co leží rovnou pod „Dolinou“. 

Tak...“Na zdraví!“ … a zase brzo „Na Dolině!“ ...Haf!

                                                                                                          Bruno