O LEKNÍNU

...a bylo nám tam „leknínově“

Vracel jsem se z Břízek, byl jsem tam se projít v lese, nad přehradou na lyžařským „kolečku“. Dole u kurtů jsem měl stát auto, abych nemusel přes město pěšky, teď jsem se vracel. A v tý zatáčce, co je zátoka zvaná „Cigánka“, pod tenisovou halou, jak je když je v přehradě hodně vody na druhý straně silnice taková louže, říkám tomu „čtyřka“ jako čtvrtá část přehrady... a představte si, teď tam kvete leknín... tak najednou se nás tam nahloučilo... nějaká auta proti, lidí i vedle chodníku, no a pak ty bruslaři, ono se jim dnes říká in-linisti, já nevím, skupina pěti sedmi devíti mladých lidí, no bylo potřeba zastavit.

Tak jsem zastavil. Všechno to chvíli trvalo, teď oni koukali, jestli pojedu nebo ne. Nenapadlo mě nic jinýho, než že jsem jim z okýnka zamával a zavolal: „Jeďte, jeďte, nebojte se, já vás nezajedu!“ No v tu chvíli všechna ústa těch mladých do úsměvu, dokonce se objevili tři čtyři palce nahoru. Já to nějak moc nemám rád, „tyhlensty manýry moderní“ – moderní v uvozovkách, vždyť je, sice při jiných příležitostech, palec „nahoru“ palec „dolu“, užívali již římští císařové. Ale byť to teda nemám až tak moc rád, tak mi to v tuhle chvíli vůbec nevadilo, ba naopak. A můžu vám řict, že jsem si jist, že v tu chvíli nám všem tam v tý zatáčce bylo tak nějak víc hezky... tak nějak leknínově.

                                                     o červencové neděli/MiBr

3 : 0

Tak to ten den skončilo tři - nula

0 : 1

To se vyvedl ten den... měl jsem zas jednou noční. Takovou brigádu mám. Sedím sám, kancelářička jako dlaň, nebo velín - velmi jednoduchý, nějaká kamera, pár tlačítek - by se tomu mohlo říkat. I když je to samá technika, přesto se zápisu do sešitu A4 ani toto moderní pracoviště nevyhne. „Supermoderní“ … cha cha, ty obyčejné linkované sešity jsou tři, těch zápisů je … ale to už toho prozrazuju moc, že?!

Dva stoly, skříňka a ...a ...a lednička taky. Mám rád ko...ko... „koka-folu“... nebo jak se ty všechny černý limonády jmenujou. Tak jsem tu dvoulitrovou z vyhřátého auta vrazil rovnou na mražák. Dělávám to tak, za chvíli to je studené, a pak to přendám do lednice.

Uteklo několik hodiny. Limonáda je již dávno v lednici. Mám žízeň, tak si ji beru, pomalu, pomaloučku otvírám uzávěr … známe to, stačí malounko a je z toho vodotrysk. Ták... ještě poslední otočení a mám vyhráno, je to v suchu. Uklidněn chci láhev přiložit k ústům a najednou…v tom tak nějak rupne a jak kdyby se všichni čerti splašili, vybuchne peklo. Rovnou do obličeje, uhýbám, je toho plný strop, snažím se to prstem utěsnit, ale dociluji pouze efektu „stříkačky“ namířené na protější stěnu. Jak se s „tím“ motám, ošpricnu ještě stěnu druhou, tu s návodem, co dělat když hoří, nevím si s tím rady, „peklo“ mi vyklouzne z ruky a samočině řádí na podlaze!

Uf!... jak šlehnutím kouzelného proutku a je konec. Petka se zbavila víc jak poloviny svého objemu. Klid, nastal úplný klid, jen ze stropu „kap, kap... kap“. Stojím v hnědé lepavé louži, jsem zablencanej, zalepenej, musím si opláchnout oči, abych se na tu spoušť vůbec mohl podívat. Ještě že ten „pekelník“ vynechal počítač a ty sešity. Na výměnu jsem měl jen druhé triko, nic víc a až na umytou hlavu jsem zůstal lepavej až do návratu domu. Měl jsem s tím co dělat až do rána... dvacet tři kýblů vody!

Ten den, hned po ránu jedna - nula proti mně.

0 : 2

Ještě než jsem si šel lehnout, namočil jsem „to lepavé“ ze sebe do mydlinek, až vstanu, dám ty kalhoty, ponožky, boxerky a tričko vymáchat do pračky. Vyspal jsem se docela dobře. Vstávám, tak tokové ty, byť je k poledni, ranní věci a jdu na to prádlo. Pořádně ho v těch mydlinkách „pomorduju“ a když jsem byl z pračky vyndal ženou připravenou várku ještě suchého, šup tam s tím mým... jen vymáchat a vyždímat. Narichtovat to umím! ... vždyť jsem to i manželku učil … a ždímání jen na čtyřista otáček, to vím, aby to nebylo moc zmačkané. Venku je vedro, za dvě hodiny to na balkoně uschne. Displej ukazuje osmnáct minut.

Tak si udělám kafíčko, to akorát vyjde. Pěkně s napěněným mlíčkem, mám to rád, koupil jsem si na to takový „forichtung“, vrtulku....jsem to viděl u kamarádky. Chvilku posedím a už je to tady: „Píp píp píp!“ - pračka končí zadaný program.

Hotovo. Programátor na nulu, aby automat vypnul aretaci dvířek. Pár vteřin to trvá, než se dvířka odjistí. Ozývá se „Cvak!“ - a jdu na to. Otvírám a ...jako by mi je někdo vyrazil z ruky, od lýtek dolu včetně bot jsem v tu chvíli mokrý, stejně tak i ta vyndaná ženou připravená hromada prádla, a koupelnou se žene malé tsunami, když se byl v jednom rázu vylil prakticky celý objem pračky. Voda se valí přes práh do předsíně, kde, když se dostane ke stupačkám, hbitě navštíví byt našich sousedů pod náma. Proto s vysušováním musím spěchat a prát tu mokrou hromadu musím dát... aby nesplesnivěla, odjíždím na několik dnů... až po tom. No, půl hodiny mám co dělat s tím vytíráním a pak něco přes dvě hodiny to praní a za tři a půl hodiny mám zase nástup do služby.

Dnes už dva - nula proti mně.

0 : 3

Jsem v časovém presu, musím postupovat přísně racionálně a časem šetřit. Jakš takš se to daří a pár minut před dopráním mám akorát tak čas si udělat vločky … totiž, dělám si s sebou do služby vločky, jak nám to v dětství babička dělávala. Kakao, tím zaliju vločky s ořechama, rozinkama, no dle chuti. Už to mám připravené, kvedlám v kastrolku kakao... chutná mi silné, i když na podagru to dobré není... už to jde k varu, tak ty vločky tím horkým přeleju a tu hnědou loužičku na lince, jak to šplouchlo, rychle hadrem setřu a jdu pověsit to prádlo.

Stíhám, mám to sice na minuty, ale stíhám. Ještě k Vietnamcovi pro rohlíky, a nějaký pišingr taky vezmu. Mají malou holčičku, teď začala chodit do školy. Ale takhle odpoledne je vždycky v krámě. Jsme takoví kamarádi. Já jsem vždycky udivenej, jak to malý vietnamský dítě mluví krásně česky.
„Tak co škola?“

„Dobrý!... a jdeš si zase koupit rohlíky a pišingr?“

„No jasně...“ - odpovídám, „...a ještě si dnes k tomu vezmu mlíko a jedno jabko!“

„Já ti vyberu, jooo!“

„Tak jo! ...a díky!“ - a už platím u jejího tatínka, kde to s češtinou, oproti dcerušce, teda opravdu dobré není.

Už už odcházím, když ta malá vietnamská Jitka ještě ke mne přiběhne a ukazuje prstem na moje skoro bílé letní kalhoty: „A co to máš tady?“

Skoro po celé délce pravé nohavice se na boku táhne jak kdyby štětkou nastříknutý hnědý pruh … „od toho ušplouchlího silnýho kakaa“ - dochází mi. Ale na převlečení mi minut už opravdu nezbývá.

Tak to ten den skončilo tři - nula proti mně.

Červenec 16' / Milan Brož

Jinolické rybníky

Jinolické rybníky – Oborský, Němeček, Vražda 

Kdo by je od nás z Jablonce neznal... a pro ty ostatní, dovolil jsem si malou foto-reportáž.

Více foto Z D E

Ne klasicky, od předu, ale pěkně zezadu, když sejdete dolu z Prachova a pěkně jeden rybník po druhém, se ponejprve blížíte k Oborskému. To je největší letovisko, od silnice kemp a kompletní zařízení, dříve to patřilo liberecké Textilaně, pak se to jmenovalo TEXANA, teď...mám dojem že EDEN, nevím. Měl to nějaký jablonečák...

Od silnice nás vítá starý známý „Čochtan“ - samoobslužná restaurace. Tam se ale dnes nedostaneme, jdeme přeci zadem. Na hrázi po revoluci vyrostla řada stánků-restaurací s pěknejma terasama. Tam to pane žije! Naše cesta ale nevede ani tudy.

Procházíme kempem – nebo je to ještě pořád „Veřejné tábořiště?“, a od Oborského docházíme k Němečku, kde spousta lidí má svá „letní sídla na kolečkách“ tu zaparkovaná po celý rok. Na Němečku, na té straně od silnice, dodnes své služby nabízí v téměř nezměněné podobě tamní známý chatový tábor. Ale my pokračujeme pořád zadem, Němeček obcházíme, míjíme militantní hřiště zvané „Paint Ball“, kde si malí i velcí hrají na vojáky, kousek lesíkem a pod jeho hrází, nalevo proti slunci fotím přes vodu nové „hajzlíky“ toho chatového tábora, zatímco vpravo už vidíme střechy Malé Jinolice a zablýskne se i hladina posledního z rybníků, toho třetího, zvaného Vražda.

Obec leží přímo na jeho břehu, tam žádné veřejné zařízení neexistuje, ale na hrázi, tam se koupat dá. Mám dojem, že i nejaké skákadlo si tam místní udělali. Hned z kraje u vody míval svou bílou chaloupku pan Josef Vinklář...netřeba představovat. Nevím, kdo to dnes má, zda jeden ze synů nebo někdo jiný. Je to trochu přestavěné, ne snad špatně, ale za pana Vinkláře to bylo takové „prostší“. Bílá stěna a červená střecha toho stavení patrny jsou na předposledním snímku vlevo.

Tak, tak dnes, pěkně zezadu, vypadaly „Jinolice“ - Oborský, Němeček, Vražda. Je tu fakt krásně, na Prachov sice trochu do kopce, ale „co by dup“. A při návratu dolu k rybníkům ten výlet třeba „U Čarodějky“ pěkně zapijete.

Milan Brož  

MISSISSIPPI 16'

MISSISSIPI BBÁL 16'

Krátkou vzpomínkou se ještě musím vrátit k letošnímu spolkovému MISSISSIPPI BBÁLu, jehož již devatenáctý ročník uspořádán byl WELMISTRY PSPŠ v pátek 17.června opět na Presidentské chatě a opět PBF ...tedy ProBlahoFšech.

Více foto Z D E

Stejně jako v letech minulých se ze „starosti co dát“ vyklubala pěkná tombola, když jako hlavní cena dominoval „fungl“ nový velociped. Právoplatnost a směroplatnost jak „Sobů“ tak „Losů“ , jakožto též platných „vstupních“ poukázek stvrzena byla spolkovým „štemplem“ a ku přivítání „spolkových“ hostů (možné je i hostí) připraven byl „šnaps“ ve čřtyřnásobné sortě - viz foto

Při prvních tónech zahájení BBÁLU doslova vpochodovala ke všeobecnému veselí do sálu dvacetičlená skupina známých „warnsdorfských fabrikanů“. Během večera též sehrána byla i nejedna šachová partie. „…a že s jakým výsledkem?“ - ale to není vůbec důležité.

K BBÁLu se vracíme ještě fotodokumentací – viz klik pod fotkou.

A tak se můžeme již začít těšit na ten ročník dvacátý, který proběhne opět v červnu, opět na Presidentské chatě. A tak na shledanou na jubilejním 20. MISSISSIPPI v roce 2017.

Za WELMISTRY PSPŠ

W.Milan ChdlP

Šumava v Jablonci n.N.

ŠUMAVA

Šumava leží na jižní hranici našeho státu s ...
Správně, mohl bys mít za jedna. Ale..., víš že ...my dneska mluvíme o našem městě, víš!?...o Jablonci nad Nisou

Šumava - Jablonec nad Nisou, sídliště Vysoká

Přes hráz a vody jablonecké/mšenské přehrady můžeme pozorovat: zcela vlevo věžové domy v Jabloneckých Pasekách, dále doprava sídliště Šumava v pozadí s komínem s bývalé pasecké teplárny. Mezi komínem a věžovým domem je při zvětšení snímku dobře vidět věžičku základní školy, podle které se čtvrti říká Na Šumavě. Vpravo druhá etapa sidliště . Na horizontu asi uprostřed věž rozhledny Černá Studnice.

Každého neznalého, tedy nejablonečáka asi teď napadne: Co to tady je za nesmysly. Kdo to tady plete Šumavu a Jablonec, kterej přece je v Jizerkách, ne? Vždyť to je přes celou republiku!

Také jsem si to před léty, když jsme se byli nastěhovali do druhého bloku druhého vchodu druhého patra jako druhá partaj toho paneláku do právě se rodícího největšího jabloneckého sídliště na břehu jablonecké, přesněji mšenské přehrady. Něco jsem sháněl, místní poradili: Zajdi na Šumavu, když ne jinde, tam to seženeš!

Co mi to tu blábolej? - si říkám a raději se přeptám ještě jiného: No na Šumavě, když ne tam, tak to tady neseženeš, ještě v Liberci,...ale když ne na Šumavě, tak asi ani tam!

Jak to teda je?

Takhle. Jel jsem dvojkou místní dopravy na sídliště Vysoká. A byl spokojený, totiž ... nejen, že to tam měli, ale také jsem se dozvěděl, jak to je s tou Šumavou v Jablonci nad Nisou. Prostě tomu sídlišti se neřekne jinak, nežli Šumava, ....Na Šumavě ...maj to na Šumavě ...bydlí na Šumavě, a tak. Leč proč, to mi říci nedokázali. Tak jsem se zatím spokojil s tím, že máme v Jablonci Šumavu, ale hlavou mi to, samozřejmě, vrtalo stále.

A tak šel čas až jednoho dne jsem se to dozvěděl. Totiž, Ta škola...- říkal starousedlík a pokračoval „...ta základní, jo, ta stará, co má ale tu novou přístavbu, ta s tou věžičkou s hodinami, né... nejdou, už řadu let, a...“ - a tak mi to celé vysvětlil a je to jednoduché, žádné čáry, a je to tedy takto: Škola vznikla v roce 1914. Na její stavbě se podíleli zedníci z jihu Čech, ze Šumavy. Tak to tenkráte bývalo, chodili z toho kraje za prací nejen po Čechách, ale do celého světa. A tak Jablonec má od té doby Šumavu, po těch zednících se tam tak začalo říkat.

PS.
A jak to je s těma hodinama dnes? Jdou, už zase řadu let jdou, ono po revoluci „už zase jde“ více věcí, ale to, že jdou ty hodiny, patří k těm … abych použil místního výrazu … k těm věcem „kalým“.

Město hledá svou tvář

Povídání o Jablonci n.N.

- malá ukázka, o čem se také bude hovořit na červnových hovorech 29.června 2016
  

Nevím, jak se říká „nehrál jsem tu kuličky“, takže nemám a ani nemohu mít o našem městě ty znalosti klučičí, ty co se nabývají v dětství, co se „n a ž í v a j í“ v dětství. Tak jedině přeneseně, od kamarádů, známých. Zato zase docela dobře, nejen dík svému původu, ale že jsem kdysi jak se sportem, tak ze zájmu, procestoval velkou část naší republiky, dokážu docela dobře porovnat města vnitro-státní a ta příhraniční, sudetská, ...také česká a tzv.německá...dá se říct.

Teď už 38let žiju tady, v Jablonci n.N. Hned od začátku jsem se tu cítil dobře ze dvou důvodů. Jako synku z Vysočiny mi zdejší klima a kopečky vůbec nečinily potíže a také tzv. německá minulost byla minulostí i mé rodiny. Jen jsem byl z dětství zvyklý na město historické, královské středověké, s gotickými až v základech románskými kostely a velkými náměstími. A to jsem si zde teda musel zvykat.

Přistěhovali jsme se do Mšena. Mechová 19 … druhý blok, druhý vchod, druhé patro, druhá partaj ...jsme byli, tak to tenkrát vyšlo. Bydleli jsme tam deset let a tato část Jablonce se  postupně po čtyřech etapách zcela proměňovala. Odtud jsem zdejší kraj a hlavně město začal poznávat. Ne, Jizerky jsem už znal, několik let jsem jako študák bydlel v Liberci, ale město to až od této doby. Dnes, kdy už mnohému rozumím, jsem pochopil souvislosti i otázky „proč?“ Znám historii, staré fotografie i hostorii míst a rodin, no...žiji tu už skoro těch čtyřicet let, už vím, co tu bylo, co se zbouralo.

Na konci devatenáctého století a začátku dvacátého osud Jablonci opravdu přál. Doba rozkvětu. Co se tu všechno, panečku, v té době postavilo! Avšak právě naopak to bylo po válce, v druhé polovině dvacátého století …a můžu parafrázovat: Co se tu všechno zbouralo? ...vždyť jmenujme jen na co si vzpomenu, mnohé z toho ještě i pamatuju. Jen v centru,  vezměme to od soudu – botanická zahrada, školy Žlutá a Zelená, obchodní dům Eveko, kavárna Koruna, palác Merkur. Prý tu v minulosti fungovalo loutkové divadlo, velký výletní a taneční hostinec Na dobré vodě a … a... však si doplníte. Kdo ví co bude s budovou porodnice, s budovou Internátu v Kokonínské (nad 5.květnem), víme jak dopadlo nové učiliště ve Smetanově ulici, budova Obchodního učiliště u konečné tramvaje a hned naproti naše Městské lázně?! … o Tajvanu nemluvě a nad zachováním ducha Slunečních lázní – při jejich nutné rekonstrukci, se nám tají dech. Vykřiknout se chce "A co Černá Studnice?!" ...teď tam byly Druhé slavnosti té hory. Stav těch hlavních budovo, byl jsem se podívat uvnitř, je tristní. Já vím, já vím … že to sem nepatří, už je to mimo město, ale my všichni víme, že patří!!! Vykřičníků je mnoho, ale otazníků snad ještě víc.

A tak, zdá se mi… po těch devastacích, že už dlouho město hledá svou tvář. Pokusy o jeho přetvoření, můžeme jmenovat – Telecom bývalý ...rádi bychom ho dnes zbourali, OD Jabloň … hm, ani jeden z těch objektů se moc nepovedl. Jabloň už padla a je tu pokus další, s CENTRALem. Leckdo se těší ale, co vím, většina se děsí. No uvidíme, dáme se překvapit, ale tolik betonové hmoty mezi tu naši "secesy"?! Také se lidé obávají o osudy krámů, krámků, obchodů ve městě … kolik jich asi vezme za své, kolik se jich proti této konkurenci udrží? … liberecká Pražská ulice je mementem!!! … jsou názory, že stát to mělo namísto staré Tržnice, tam má být konečná tramvaje, terminál, zase se ale ptám, jak bude zajištěna doprava odtamtud na současné autobusové nádraží, to mají ten kus cesty lidé, a zvláště ty starší, létat.

Těžko soudit, staré vždy musí ustoupit novému. Kdo si ještě vzpomene na staré neutěšené prostranství jatek, když jde za nákupem do tamní skupiny obchodů, a co vím, vesměs si to lidé chválí. Paušalizovat se nedá, jen se ptám, proč se nám ty staré pohlednice, záběry, obrazy líbí jaksi více, nežli současnost. Nechybí nám trošku smyslu pro detail, proporci, vzájemnost míst a staveb. Nechybí nám nějaký odborný městský dohled nad tím, co se ve městě děje? Zdá se mi, že příliš často se k věcem přistupuje způsobem: „To je dobrý, to pro Jablonec stačí!“ … namísto toho, abychom si nejen my, ale i kompetentní místa řekly „To naše město skla a bižuterie, co vytvářelo vkus ženám celého světa, tady u nás musíme dát pozor na každou lavičku, na každý poklop kanálu, hydrant, kandelábr, zábradlí, … o větších stavbách, ať budov tak prostranství, ani nemluvě, ať každej kdo sem přijede, vidí, jaký jsme to tu kabrňáci, jak to dokážem všechno s vkusem pozařídit, udělat!“

Takhle, já si myslím, že by to tu u nás mělo fungovat. A nefunguje-li to tak teď, pak bych Jablonci, tomu našemu městu přál, aby to tak fungovalo v budoucích dalších alespoň stopadesáti letech!

PEKU VEKU

Peku

veku.

Nepeč hochu

veky ni trochu,

když je třeba

péci chleba!

Totiž... občas si upeču chleba