SLAVNOSTI ČERNÉ STUDNICE

... letos v sobotu 18.června již po druhé.

Více foto Z D E

Celé dění jsem mohl sledovat již od devíti ráno. Totiž... „ukecali“ mě, abych se ujal stánku se zbožím firmy KITL. Mám s prodejem těchto přírodních produktů, šláftruňků a životabudičů, meducínek a syrobů už nějakou zkušennost, také jim fandím – nejen těm produktům, ale i těm lidem, tak jsem přijal. A jaký byl „kšeft“? - ale to se mě neptejte, ...nepovím a ostatně ...důležitější je, kolik bylo lidí, jak byli spokojení, jak vydrželo počasí, jak to hrálo kapelám, zda bylo dobře chlazené pivo a správně vyuzené klobásy, jaké byly škvarky na chlebu se sádlem … no a také jaké ksifty (tak mluvila moje babička sudeťačka od Teplic) malovala na dětské obličeje „pohádková“ paní přímo z Řáholce od Jičína, jestli se poníci nesplašili, či zda a jak dobře fungují dřevěné bagry a jiné hračky. Spousta lidí bylo také zvědavo, jak se daří figurkářce, která svoje skleněné figurky na objednávku kouzlila u kahanu přímo na místě. Bylo tam toho … no jejej, pro malé i velké, pro dámy i pány, cyklisty i pěší, lidičky i pejsky...

„Začalo se to trousit“ již dopoledne. Nic moc, obloha v tu dobu jak vymalovaná a pozorovatel mohl vidět ruch zatím spíše jen těch, co si připravuji své stánky, pulty a grily, výčepní sotolice. S přibývajícím časem návštěvníků najednou bylo víc než obsluhujících, přichází pěší, přijíždí cyklisté... ze zdola od bývalé „Fotografie“, ale i z druhé strany, od Beranů, Hamrsek. A najednou... co to? ...aha ...kapela začíná ladit! No jasně, jsou to VOLUPSIE... se vrací na místo činu, vždyť nejslavnější léta měli své domovské místo právě tady, na Studnici.

Více foto Z D E

Panečku, to se sem na ty dávné večery sjíždělo lidu. Až od Boleslavy, od Lípy i od jinud... i autobusy. No jo, ale kdeže ty časy jsou, kde je zašlá sláva té krásné dřevěné stavby, kde jsou plné sály lidiček a dobré muziky? Dnes funguje věž, která byla opravena a přilehlá restaurace, která se dříve brala spíš jen jako bufík. Hlavní budova? … „dřevomorka“, to je to zaklínadlo, to slovo, které je odpovědí všem případným dotazům na budoucnost. Vnitřní stav plně koresponduje s vnějším viditelným, a tak dělat si pro budoucnost zbytečné iluze je asi nepatřičné. Uchovejme si proto naši vzpomínku a foto, máme-li z té doby jaké.

Dvě hodiny po poledni, už to vypuklo, obě kapely hrají naplno... VOLUPSIE a NAMODRO. Po hodině se střídají. Jak dlouho? „… no, třeba do půlnoci, když budou lidi a počasí!“ – se dozvídáme. Bylo to docela v jednu chvíli napnuté, čekali jsme, že se co chvíli začnou „čerti ženit“, jak se to od západu hnalo. Ale hřeben to „nepustil“, spadlo to – jak jsme se pak dozvěděli, na Bedřichově, i s kroupama. A tak asi po půlhodině chladna to nahoře na „Černé“ sluníčko zase prohřálo.

Více foto Z D E

To už bylo všude plno, řady stolů obsazeny, všude někdo postával, popíjel či pojídal, proplétaly se děti s pomalovanými obličeji – kouzelná paní se asi činila, psi sklízeli spadlo-li co s talíře, no … spokojennost veliká pro všechny. Báječná atmosféra tam v té době panovala … však fotografie to dosvědčují. Po šesté večer jsme pomalu sklidili stánek a před sedmou večerní „2.slavnosti Černé Studnice“ opustili. To ještě „hora“ byla plná lidu … „jak za starých časů“ - jsem si pomyslel, a v duchu to té „hoře“ přál i do budoucna.

                                                                                         Milan Brož